Na náměstích, návsích, ale i v obchodech, v místním pivovaru nebo v cukrárně. Tam všude si Vítězslav Jandák, který do Senátu kandiduje ve volebním obvodě, jenž zasahuje jak na Jindřichohradecko, tak na Pelhřimovsko, povídá v těchto dnech se svými potenciálními voliči. Mluvilo se o příspěvku pro důchodce, i o další podpoře od státu nebo o tom, že by měl senátor „zvednout hlas“ především za lidi ve svém volebním obvodě. Vzpomínalo se i na Tři oříšky pro Popelku. V jedné z cukráren na Vysočině dokonce na žádost místních žen bývalý pohádkový pobočník prince uspořádal malou autogramiádu. A nechyběl ani názorový střet s voličkou STAN.

Tři oříšky pro Popelku! To by byla lepší fotka…

„Kandiduji do Senátu jako nezávislý na kandidátce ANO. Chtěl bych to vyhrát. Víte, já bych za vás bojoval a věřte mi, byl bych slyšet víc než ti ostatní,“ oslovil Vítězslav Jandák lidi, se kterými se potkal v obcích na Pelhřimovsku.

„Pana Jandáka znám samozřejmě z televize. Dodnes ho mám ráda, takže ho budu volit,“ usmívala se paní Alena z Kamenice nad Lipou.

„Máte krásné kytky,“ lichotil bývalý ministr kultury další ženě, která se s ním dala do řeči. „Já si to určitě pročtu,“ studovala volební letáček. Pro Parlamentnilisty.cz pak řekla: „Pana Jandáka už jsem sledovala jako ministra kultury a myslím, že měl dobré názory. Zatím nevím, co nabízí, nemám to pročtené, musím se na to podívat,“ usmívala se Otýlie Válková.

„To já si vás pamatuju! Tři oříšky pro Popelku! Tam byl ale nějaký mladý kluk. To by byla lepší fotka,“ žertoval další muž, kterému dal Slávek Jandák svůj volební letáček. „Vy jste bestie!“ smál se bývalý ministr kultury. „Já si vás srovnávám s těmi bývalými politiky. A jste stejný. Takové ty lumpárničky, všechno to zůstalo. Žádná změna,“ nebral si dál servítky muž a se smíchem bodře poplácal Jandáka po rameni.

Autogramiáda v cukrárně

„Hele, má tužtičku. Když už jste se tady zasekl, tak se nám podepište,“ potěšil návštěvou cukrárny Slávek Jandák skupinku místních žen. „Já to dám manželovi pod polštář, aby věděl, koho má volit,“ žertovala jedna z nich nad podepsaným volebním letáčkem. A řeč se stočila i na Senát. „Ten vedoucí činitel, ten to teda pěkně… A hele, on je tady odněkud z jihu Čech, ne?“ ptala se Jana Medová a dodala: „Určitě budu volit pana Jandáka. Když byl ve vládě, tak byl moc sympatický a zdálo se, že pro ty lidi chce opravdu pracovat. Ale Senát jako takový je podle mě úplně zbytečný. Stojí to spoustu peněz a myslím si, že by ani nemusel být. A ta cesta pana Vystrčila na Tchaj-wan, to je bez komentáře. To je velké minus. Myslím si, že s tím bude mít vláda co dělat, aby ty vztahy nějak urovnala.“

U dalších stolů se pak diskuse stočila i na tolik diskutované „rouškovné“ pro důchodce a hlavně další příspěvky od státu za dobu karantény. „Víte, mně nevadí, že důchodci dostanou jednorázově peníze. Nechápu, kdo jim to závidí. Mně vadí spíš někteří ti křičící podnikatelé nebo umělci, kteří chtějí kompenzovat svoje ztráty z karantény. My umělci přece musíme počítat s tím, že přijde jednou slabý, jednou silný rok,“ vysvětloval Slávek Jandák.

„Ano, když podnikáte, tak musíte mít nějaké rezervy,“ přitakala mu Věra Řehořová z Prahy.

„Přesně jak říkáte. Já byl na volné noze už za bolševika a vždycky jsme museli s manželkou počítat – vyjdem tenhle měsíc? Bude kšeft nebo nebude?“ vyprávěl Jandák.

„Myslím si, že ty peníze byly v některých případech zbytečné gesto, například ta pětadvacítka. S penězi by se mělo hospodařit, ne je rozdávat ve velkém. Ono se dobře rozdává, ale co až dojdou? Kde to chcete vytisknout? Měli by to dostat ti nejslabší, což jsou třeba ženy, které jsou samy s dětmi. Samoživitelky to opravdu nemají lehké,“ dodala Věra Řehořová.