V Kolíně, který je vyhlášený svými dopravními zácpami, osvětlení leckde vůbec nefunguje, natož aby reagovalo na potřeby obyvatel, a městská zeleň mnohdy vypadá jako vyprahlá oáza uprostřed pouště. Kdo nevěří, může se podívat na nejnovější úpravy v parčíku na nově zrekonstruované Pražské ulici. Reportér ParlamentníchListů.cz tam byl.

Místní zřejmě usoudili, že aktuální smart potřeby obyvatel tkví v nahrazení standardních WC těmi chytrými, rozumějte s USB nabíječkou a s nepoměrně dražší pořizovací cenou i provozem. A v nahrazení standardních čipů, které používaly děti ve škole k výdeji obědů a vstupu do šaten, chytrou Kolínskou klíčenkou. Abychom to měli komplet, je třeba zmínit resuscitační stanice, které ale nebyly nikdy použity, přeplněné „chytré“ kontejnery na odpad a aplikaci pro parkování.  

Dnes se ale budeme věnovat jinému tématu – výkladní skříni kolínského smart city, kterým je projekt s názvem Kolínská klíčenka.

Podstatou bylo zřízení karty, která byla určena zejména pro místní děti od šesti let. Primárním cílem mělo být zajištění výdejů obědů, zajištění bezpečné kontroly a vstupu do školy a dále sloužící jako elektronický školní zámek například pro kola. Sekundární funkcí mělo být její využití coby časová jízdenka MHD, čtenářský průkaz, elektronická zdravotní knížka. A hlavně? Předplacená platební karta. Pro tyto sekundární funkce musela být karta aktivovaná.

Dodavatelem karty byla společnost Paynovatio zabývající se i sběrem dat. Mezi městem Kolín a firmou je vztah založen na základě smlouvy o dílo, která má dva listy a je zveřejněna v registru. Nicméně s anonymizovaným podpisem na straně dodavatele a datem podpisu.  

Partnerem v oblasti bankovních služeb je ČSOB, která ovšem v tomto ohledu neměla žádný přímý smluvní vztah ani s městem, ani se školami. Dalším partnerem je Mastercard. 

A teď k podstatě

V první řadě nelze dohledat, kde se samotný nápad na realizaci Kolínské klíčenky vzal, tedy kdo jej vymyslel a navrhl. Na tuto otázku nejasně odpovídá i město, jehož stanovisko zní, že se na začátku mělo jednat o iniciativu dodavatele. Nicméně jakým způsobem se o projektu začalo jednat, kdo nabídku přinesl a jaký byl postup, se nedozvíme. Navíc nelze dohledat ani to, zdali byl finanční výdaj města na projekt řádně schválen zastupitelstvem.

Co se týká samotného výběru dodavatele, podle Zákona o zadávání veřejných zakázek se jedná o veřejnou zakázku podlimitní, takže se jeví minimálně podivně, že zakázka byla schválena bez výběrového řízení.

K tomu nám kolínský opoziční zastupitel a kritik tamních poměrů Martin Herman (ANO) uvedl: „Místní mocní si s tím hlavu nedělali a pro tento konkrétní případ si udělili výjimku z vlastní směrnice, kterou sami přijali. To zní sice neuvěřitelně, ale je to pravda. Já to vnímám tak, že aby nemuselo být vypsáno výběrové řízení, šlo vedení města i proti vlastní směrnici, což je skandální.“

Schvalovací proces byl po udělení výjimky v souladu s platnými právními předpisy, nicméně lze říci, že proběhl nestandardně.

Pojďme ke zmíněné smlouvě o dílo, kterou město Kolín uzavřelo.

Pokud zvážíme, že se jedná o projekt doléhající každodenně na tisíce obyvatel, je s podivem, že smlouva čítá necelé čtyři strany. Včetně iniciál a podpisů.

Navíc obsahuje řadu nejasností, ze kterých vybíráme tyto:

- není patrné, na jaké časové období se uzavírá, jelikož jediným kritériem je doba určitá do doby „řádného ukončení smlouvy spočívající v předání závěrečného vyhodnocení akce“;

- není zřejmé, jaké základní parametry má dodávané dílo splňovat stran funkčnosti, tedy jaké jsou technické specifikace dodávaného díla a jeho funkčnost;