Váš otec byl ministrem obrany, tudíž musel mít také svoji ochranku? Jak jste to vnímal Vy v té době jako syn?
Táta měl ke své práci, stejně jako ke všemu jinému, přístup šťastného člověka s laskavou povahou a příjemné byly vždy i jeho vztahy s ochrankou. Jeho ochranka byli neméně fajn chlapi, vzájemně k sobě s tátou měli úctu a přitom i relativně neformální vztah. I po letech jsme na ně vzpomínali hezky, přeci jenom, řadu let mým rodičům stáli velmi nablízku.

Domníváte se, nebo slyšel jste někdy ze strany otce něco, co by svědčilo o tehdejší neprofesionalitě ochranky - členů ochranné služby?
Nebyl jsem zase tak moc doma, abych o tom věděl, byl jsem v té době v jezuitském řádu. A i kdyby ano, součástí tátovy povahy bylo pochopení pro veškeré lidské nedokonalosti. Mně by něco takového z principu neventiloval, protože mně takové informace absolutně nepříslušely.

Více rozhovorů ZDE

Členové ochranky však vstoupili do politické kariéry Vašeho otce zcela zásadně - a to během jednoho letu, při kterém došlo k výstřelu uvnitř letadla a dlouho se hovořilo o tom, že to byl nikoli člen ochranky, ale samotný ministr, kdo střílel - jak se na tuto kapitolu života Vašeho otce díváte nyní s odstupem času a jak ji vnímal on s odstupem let?
Táta tehdy nebyl vůbec připravený na něco tak zákeřného, jako bylo svedení střelby na něj. S tou interpretací přišel, podle jeho slov, předseda KDU-ČSL Josef Lux, kterému ve stejné době hrozilo odvolání z vlády kvůli machinacím na Pozemkovém fondu, který spadal pod jeho ministerstvo zemědělství. Lux věděl, že Klaus neodvolá dva lidovce najednou, protože by tím destabilizoval vládní koalici. Táta také předpokládal, že zodpovědnost za selhání na sebe vezme Ministerstvo vnitra, pod které ochranka spadala. Ale Jan Ruml, se k tomu tehdy neznámo proč neměl. Domnívám se, že táta svého bodyguarda, kapitána Paskera, jinak fajn člověka, nechtěl prezentovat jako pachatele, i proto, že správně mělo nejdříve proběhnout šetření. A asi i proto, že mu bylo lidsky hloupé, blízkého člověka a živitele rodiny připravit o práci. Nicméně tím, že se kapitán Pasker k přiznání také neměl, tak se celá situace stávala dosti trapnou. A tak potom nevěřil vlastním očím, kam se celý příběh dostal, a že vyústil v jeho odvolání. Což se v té době některým lidem s přímým vlivem na média hodilo. Nemá smysl je zde jmenovat, ač tam vůči nim jako rodina máme přetrvávající pocit křivdy. Je to však stará záležitost a navíc jsem u ničeho osobně nebyl, znám to jen zprostředkovaně.