Jednou zase přišel na schůzku policejní informátor R.J. a přinesl bankovku v hodnotě 100 marek. Byla perfektní. „Je falešná,“ prohlásil. „Mají je jistý Hájek a Šmíd,“ což byli bývalí vojáci starého Běly, kteří však začali pracovat pro Františka Mrázka.

Oba jsou již po smrti. Zavraždili je.

Prý ty marky vyrábí Rusáci v padělatelské dílně v Německu, jsou špičkové kvality a dokážou jich dodat značné množství. Shání na ně kupce a hodně to spěchá. Bankovku však musel jít honem vrátit Šmídovi, který čekal v autě opodál.

Na poradě kriminalistů bylo rozhodnuto do toho okamžitě jít. Nebyl čas na hlubokou přípravu, bylo nutno konat ihned. Ještě týž den byla zahájena veliká policejní akce. Na schůzku s Hájkem okamžitě vyrazil v doprovodu J. také kriminalista. J. ho Hájkovi představil jako zájemce, který je z Čech, ale v Německu má bratra, který tam dělá různé obchody a falešné marky by se hodily.

Hájek se chytil a ukázal svazek dalších bankovek. Kriminalista si zapamatoval číslo a sérii bankovky, protože H. ji odmítl půjčit i jako pouhý vzorek. Prý si to nemůže dovolit.

Později bylo podle čísla skutečně zjištěno, že takováto bankovka neexistuje.