Co je pro vás teď téma číslo jedna?

Jsou tu hned tři hlavní témata. Prvním je bezesporu hrozba průzkumu a těžby břidlicového plynu zde kolem Náchoda. Za druhé je třeba měřit všem stejným metrem. Lidi v sociálně vyloučených lokalitách musíme dostat na úroveň těch obyvatel, kteří každé ráno vstávají do práce, peníze si vydělávají a nejsou na sociálních dávkách. V Náchodě máme hned desítky těch, kteří dnes pracují pro město, uklízejí Náchod, a to jen proto, že jsme je pracovat donutili. A konečně třetí věc – musíme poslouchat lidi. Slyšet, co chtějí zlepšit a jaké mají potřeby. Slovo starosta pochází od starat se a já se o to snažím.

Téma břidlicového plynu se dnes stalo celonárodním tématem. Jak to může dopadnout?

Na konci minulého roku jsme dostali od MŽP kladné stanovisko na průzkum břidlicových plynů. Když jsem tehdy mluvil, že se to stane celostátním tématem, mnoho lidí mi to nevěřilo. Dneska už je to realita a aktivita nadnárodních společností se v tomto směru dotýká hned šesti krajů. Stav je aktuálně takový, že ministr Chalupa nám dal na základě naší kritiky za pravdu, že byl porušen správní řád a neměli jsme dostatek času, abychom si věc prověřili. Tím „nám“ myslím všechny starosty 56 měst a obcí, kteří napříč politickým spektrem s tímto nesouhlasí. Rozhodnutí o průzkumu bylo tedy zrušeno a vrátilo se k posouzení zpět nám starostům.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste si vyčítal, že jsem místo starosty bral? Byly takové okamžiky?

Samozřejmě že byly. Víte, největší srážka je s blbcem a to vás vždycky překvapí, i když jste na to dobře připraven. Musel jsem se naučit, že člověk se nezavděčí všem a že k starostovi se nedostanou slova chvály, ale naopak kritika a potřeby ostatních. Mnohokrát jsem se sám sebe ptal, jestli tu práci dělám dobře.

Byl jste roky nejbližším člověkem Jiřího Paroubka. Vzpomeňte si na dobu, kdy začínal jako ministr pro místní rozvoj, byl to jiný Jiří Paroubek než ten, který v roce 2010 opouštěl ČSSD?

Myslím, že ano. Byl to skvělý manažer, perfektně dokázal řídit lidi a přesně věděl, co chce. Byl to a myslím, že stále je, charizmatický člověk, který uměl strhnout okolí na svoji stranu. V době, kdy jsem s sním pracoval jako šéf úřadu Ministerstva pro místní rozvoj šlo, o fantastickou spolupráci a hodně jsem se toho naučil.

Co spolupráce na vládě?

Bylo to stejné. I když ministr a premiér je, co se týče moci, obrovský rozdíl, myslím, že pan Paroubek s mocí nakládat a pracovat uměl. Byl to přísný šéf a detailista. Říkal mi vždycky, že ďábel je skrytý v detailu a měl pravdu. Nebyl jiný jako ministr a premiér, ale proměnou prošel, co se týče postu předsedy strany. Tam to šlo někdy do extrému. Řekněme, že se na sebe díval hodně jinak, než jak se na něho dívalo jeho okolí.

Mluvíte o Jiřím Paroubkovi velmi hezky a vyhýbáte se jeho kritice. V knize Botičky od Diora vás ale paní Petra Paroubková vůbec nešetří.

Nevyčítám to ani tak paní Paroubkové, že toto napsala, jako spíš jejímu muži, že jí to nezakázal. Ženy jsou různé. Já znám paní Paroubkovou dlouhá léta už z ministerstva, kde pracovala jako překladatelka. To, že tato kniha vyšla, neublížila ani tak mě, jako spíše mojí ženě. Opakuji, že výčitka platí panu Paroubkovi, že to své ženě vůbec dovolil. Nebudu se jinak snižovat k tomu, abych komentoval bulvární příběhy paní Paroubkové. Je to žena mého bývalého šéfa a já si obecně žen vážím.