Páteční incident při otvírání mostu v Chrastavě, při němž zaútočil na prezidenta Václava Klause z bezprostřední blízkosti muž s plastovou pistolí, bude mít podle informací ParlamentníchListů.cz z nejbližšího okolí hlavy státu vážné důsledky především z hlediska chystané návštěvy prezidenta Spolkové republiky Německo. Oslovení bezpečnostní experti ale situaci až tak dramaticky nevidí.

„Tahle selhání můžete zaznamenat u celé řady podobných služeb včetně Spojených států a dalších, takže to není zase až tak výjimečný případ. Tu ochranu tvoří pouze lidé, mění se podmínky a není v moci žádného orgánu, instituce nebo člověka zajistit komukoli stoprocentní bezpečnost, to prostě možné není. Jde o to, aby možnost toho ohrožení byla snížena skutečně na možné minimum,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Marian Brzybohatý, děkan Fakulty bezpečnostně právní Policejní akademie, který v devadesátých letech studoval v USA problematiku terorismu.

• TÉMA: Střelba na Klause

Při zahraničních návštěvách se o zajištění bezpečnosti ochranky dělí

Bezpečnostní expert zároveň připomíná, že pokud jsou tady zahraniční politici, tak jejich ochrana vždy probíhá ve spolupráci s ochrannou službou té další země. „Ti lidé se navzájem jistí, navzájem se kontrolují, spolupracují, bez toho to prostě nejde a všichni vědí, že stoprocentní ochrana možná není. Takže to budou vnímat jako selhání, ale ne až tak dramatickým způsobem, to asi ne,“ myslí si Marian Brzybohatý.

Bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby Andor Šándor poukazuje na to, že Česká republika hostila řadu důležitých návštěv a setkání a vždy naše ochranná služba zafungovala velmi dobře. „My totiž, bohužel, fungujeme dobře, když to buď po nás někdo chce, nutí nás k tomu nebo sami cítíme vážnost té situace. Ale tady ta situace jako vážná vnímána nebyla,“ říká pro ParlamentníListy.cz Andor Šándor.

Profesionalita z předchozích akcí převýší možnou negativní publicitu

Generál v záloze považuje útok na Václava Klause za akt pomatence a proti pomatenci prý žádný systém není schopen zafungovat tak, aby byla zajištěna stoprocentní ochrana. „Asi to v cizině neunikne publicitě, ale myslím si, že ta profesionalita, kterou jsme předvedli v předchozích akcích – a nebylo jich málo a nebyly zanedbatelné – se snad tímto aktem nepoškodí,“ věří Andor Šándor.

Pro ochranu osob existují základní principy, které se odvíjejí od úrovně, na jaké se tato chráněná osoba pohybuje. „Pokud připomenu třeba návštěvu prezidenta Obamy nebo nějakého jiného státníka, tak to zasahuje celý stát, nebo minimálně region, ve kterém se pohybuje. To ale nebyl tehle případ,“ poznamenává Marian Brzybohatý, že v tomto případě šlo o vcelku běžný program hlavy státu.

Nebyl nikdo, kdo by prezidenta strhl a chránil vlastním tělem

Odborník na terorismus připomíná, že ochranka prezidenta je samozřejmě tvořena vycvičenými lidmi, profesionály, kteří přesně vědí, co mají dělat. „Mají určené konkrétní pozice, mají nacvičené různé varianty jednání, provádí se průzkum, zpravodajská příprava a řada dalších aktivit, které s tím souvisejí a jejichž cílem je snížit rizika možného ohrožení chráněné osoby na minimum,“ popisuje Marian Brzybohatý pro ParlamentníListy.cz, co předchází konkrétní akci.

Podle bývalého náčelníka vojenské zpravodajské služby Andora Šándora se ukázalo, že pro danou situaci neměla ochranná služba zřejmě nezbytně nutný počet osob. „V tom nezbytně nutném počtu osob musí být ti, kteří fungují ve větším okruhu od prezidenta a sledují lidi v jeho okolí, aby byli schopni vytipovat potenciální nebezpečí. Pak tu musí být někdo, což se také nestalo, kdo bude chránit prezidenta svým tělem, anebo ho strhne tak, aby ho před útočníkem, který se přiblíží na takto krátkou vzdálenost, ochránil,“ vypočítává Andor Šándor chyby, ke kterým došlo.

Ochranka nemá čas rozlišovat, zda je zbraň funkční, nebo ne

Nikdo z ochranky neeliminoval útočníka na přístupu k prezidentovi a nikdo nechránil prezidenta před útokem. „Já tomu říkám, že byli ochromení z ohromení. Útočník vystřelil sedmkrát, což je doba poměrně dlouhá, aby ti lidé byli schopni reagovat včas a prezidenta chránili a útočníka zpacifikovali. Na druhou stranu, kdyby na prezidenta někdo střílel v Chrastavě ze tří set metrů z ostřelovací pušky, tak v takové situaci by těžko mohl někdo vinit ochranku, abychom si ujasnili nuance možné ochrany,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Andor Šándor.

Útočník si zcela jistě neuvědomil, že mohl přijít o život. „Ochranka určitě měla právo ho zastřelit. Musíte vycházet z toho, že reakční časy, na kterých se ti lidé pohybují, jsou v řádech desetin sekundy, takže tam není příliš času rozlišovat, jestli je zbraň skutečně funkční, nebo nefunkční. Měli by jednat takovým způsobem, aby útok odvrátili nebo mu zamezili. A použití smrtících zbraní je jednou z možností, jak to udělat,“ tvrdí Marian Brzybohatý.

Dopředu nikdo neví, zda se rozhodne útočníka rovnou zabít

Stejného názoru je i bývalý šéf vojenské rozvědky. „Proto mají lidé z ochranky zbraň, a proto chrání hlavní ústavní činitele, kteří jsou důležití z hlediska řízení státu, nebo respektive jsou obtížně zastupitelní. A člověk z ochranky se rozhoduje ve zlomku vteřiny, jakou sílu použije k eliminaci útoku. Jestli je možno pachatele pacifikovat, nebo rovnou zabít, to je věc, kterou těžko dopředu můžete říct,“ upozorňuje Andor Šándor.