„Navzdory hlasům některých ultrakonzervativců a ‚čínských‘ jestřábů pro rozdělení dvou ekonomik, což mimochodem může signalizovat začátek nové studené války, hlasy pro zachování současného stavu v USA i v mezinárodní komunitě převažují. Nová studená válka postrčí globální mír a rozvoj do risku způsobeného bolestí dvou největších světových ekonomik,“ napsal ve svém komentáři zabývajícím se americko-čínskými vztahy Wang Dong v novinách China Daily.

Vztahy mezi USA a Čínou jsou opravdu velmi napjaté. Obrátí se obchodní či technologická válka mezi nimi v obdobu studené války? Je třeba se toho obávat? Jak vnímat veletoče amerického prezidenta Donalda Trumpa? Na tyto a některé další otázky jsme se právě v Číně zeptali několika významných novinářů a zde jsou jejich reakce...

Bangladéšan: Bez Číny Amerika nepřežije

„Čína je obrovská země a velký trh. Za posledních dvacet let jsem byl dvakrát v USA a chtěl v San Francisku dětem koupit nějaké lokální suvenýry. Na všech ale bylo napsáno: Vyrobeno v Číně. Bez Číny by podle mého Amerika nepřežila. Čína je země, jejíž zásluhy rychle rostou,“ prohlašuje výkonný šéfredaktor druhého největšího bangladéšského deníku Kaler Kantho Mostofa Kamal. Ostatně Bangladéš je se sto padesáti osmi miliony obyvatel osmou nejlidnatější zemí světa. Jak říká, v Bangladéši se Čína těší velkému obdivu. Obě země se od roku 1975 snaží vybudovat co nejlepší vztahy a dokazují to některé vzájemné projekty, které Čína technologicky i finančně podporuje.

Podle něj sankce uvalované na země, jako je Irák, Rusko a Čína, nejsou moc dobrým průvodním jevem politické soutěže ve světě, i když přiznává, že některé vlády by si určitý postih zasloužily. „Například na našeho souseda, Myanmar, byly také kdysi uvaleny sankce – a vedlo to ještě k větší bídě a zaostávání menšin, jako jsou například dnes tolik diskutovaní Rohingové, kteří před útlakem a bezprávím utíkali hlavně k nám. Kdyby to USA více promyslely, nemusela takto masivní migrace nastat. A co Afghánistán či Irák? Ostatně, kdo vytvořil Usámu bin Ládina? Američané. Od nich pochází mnoho snah o destabilizaci světa,“ vysvětluje. Vždy usměvavý a přátelský Kamal – rodinný typ, jak o sobě říká – se přitom trochu zamračí.

Mimo své faktografické knihy napsal i nespočet románů či novel. Dohromady přes sto knih. V současnosti je kritiky velmi ceněna jeho kniha Matka přeložená z bengálštiny do angličtiny. Je o mámě z bangladéšské střední třídy, která se stará o svou rodinu v hlavním městě Dháce. Jak ale sdělil, zná i Čapkovo stejnojmenné drama. Na dotaz, ve kterých knihách řešil mezinárodní vztahy, odpovídá: „Jde o knihu Mezinárodní vztahy a Bangladéš, kde jsem popisoval zhoršování vztahů s USA. Psal jsem i o extremistech, ale šlo o román. Jmenoval se Tálibán, Pak Army a mladá dívka. Je zčásti autobiografický. Jako mladý reportér jsem mnohokrát navštívil Pákistán a měl tam i lásku. Byli jsme spolu na mnoha místech a dostal jsem se i do končin, kam cizinci v podstatě nemohou. Viděl jsem i dům, kde se skrýval Usáma bin Ládin. V mé knize vše vyšlo ještě předtím, než ho Američané objevili.“

Současného amerického prezidenta vnímá Mostofa Kamal velmi kriticky: „Trump se nechová jako opravdový prezident, ale jako šílenec. Diplomacii nerozumí, každý se mu směje. USA byly po rozpadu SSSR vládnoucí velmocí ve světě, což se teď mění. Rusko i Čína se rychle rozvíjejí. Trump se ale chová, jako by to nepostřehl, jako by USA stále dominovaly. Přerod ve vícepólový svět si nepřipouští. V Bangladéši už dominanci USA vůbec nepociťujeme. Začalo tam působit mnohem více vlivů. V tomhle světě se Trump nevyzná. Neví, jak posilováním dobrých vztahů s různými státy zlepšit pozici USA. Nicméně vztahy mezi Čínou, Ruskem a USA by měly být kvůli celosvětové bezpečnosti lepší. Svět potřebuje mír!“

Japonec: Ohledně Číny musíme být na pozoru

„Vztahy mezi Čínou a USA jsou na bodu mrazu. I proto se Čína snaží vytvářet pakty asijského přátelství. Chce se sblížit s Japonskem a dalšími zeměmi. Když jsem před třemi lety přijel do Pekingu, bylo to špatné, ale v současnosti se vše rychle obrací k lepšímu. Přesto si myslím, že i dobré sousedství USA s Japonskem přetrvá,“ sděluje šéf pekingské kanceláře japonské televizní společnosti Nippon TV Daisuke Yokoshima. Jde o jednu ze čtyř nejvýznamnějších komerčních televizních sítí v zemi vycházejícího slunce, která je se sto dvaceti šesti miliony na populačním žebříčku desátá. Yokoshima hovoří například o obchodní alianci Číny, Jižní Koreje a Japonska, která je v jednání. Jde o trilaterální dohodu o volném obchodu. Alespoň tak o ní referuje China Daily.

Novinář s vizáží japonského intelektuála by prý soupeření mezi Čínou a USA primárně obchodní válkou nenazýval. Prý jde spíše o boj v oblasti high-tech, v níž Čína zaznamenává značné úspěchy a USA na to hledí s nevolí. „Podívejte se na seznam největších firem v oblasti moderních technologií. Ty čínské se rychle derou na první místa. Čína se ale vyvíjí i v odlehlejších oblastech. Třeba Sin-ťiang se dnes údajně rozvíjí rychleji než Hongkong. Za dvacet let se tak Čína stane možná světovou ekonomikou číslo jedna,“ podotýká a pokračuje: „Nikdo nemá tušení, jak propracovaný je systém zadních vrátek firmy Huawei ke sbírání informací. Ta firma nesporně není soukromou společností v pravém slova smyslu. Čínská vláda v ní má hlavní slovo. Proto si myslím, že bychom měli k Číně přistupovat velmi kriticky.“

V rámci kritického pohledu zmiňuje i další příklady: „Čína utrácí mnoho peněz v rozvojových zemích. Tyto země se velice zadlužily a dluhy nebudou moci splácet. Pak je jen otázkou, jak to bude Čína řešit. Myslím si, že úvahy o tom, že po hospodářském nátlaku přijde i ten politický, jsou oprávněné. Čína zatím říká, že to dělat nebude, ale uvidíme. Čína je ovládaná komunistickou stranou a velmi propaguje strategii win–win. Nicméně tato strategie se musí hodnotit až po dlouhodobějším fungování a Číňané jsou velmi zdatní obchodníci. Prostě vzhledem k Číně bychom měli zachovávat pozici středového hráče. Neměli bychom ji zcela odmítat, ale ani úplně přijímat vše, co její představitelé řeknou. Kritického úsudku je třeba.“

Podle Yokoshimy je problém, že se v mnoha zemích včetně Japonska dostávají k moci dominantní vůdci, kteří nabízejí jednoduchá, ale nesplnitelná řešení. Politika sankcí prý tyto tendence naopak ještě více podporuje. Nicméně dodává, že všechny názory zde zveřejněné, jsou jen jeho osobní. A nakonec účtuje s americkým prezidentem: „Trump se snaží být mocným vůdcem, ale zavádí do světa hlavně nepořádek. Vybalancovat situaci v mezinárodních vztazích mu dělá těžké potíže. Trump jen otáčí vlastní ideje a pocity, jak se mu zachce. To se v americké diplomacii nikdy nedělo. Třeba, když chtěl od Dánska odkoupit Grónsko. Dánsko to odmítlo. Měl se setkat s dánským premiérem, a pak schůzku zrušil. Důležití světoví lídři by neměli hrát takové komedie.“

Rus: Naše vztahy s Čínou posilují

Další pohled nabízí politický komentátor a expert přes Čínu zaměstnaný v mezinárodní zpravodajské agentuře Russia Today Dmitrij Kosyrev. Rusko je se svými sto čtyřiceti dvěma miliony obyvatel na zmiňovaném žebříčku deváté. Sám prohlásil, že je rád, že dnešní Rusko patří více do Asie než do Evropy, takže je v článku přiřazen k asijským novinářům. A hned na úvod operuje dobrými rusko-čínskými vztahy. „Vztahy mezi Ruskem a Čínou jsou dlouholeté. Nicméně bychom nedošli do stadia vojenského svazku, kdyby to nebylo nutné. Začíná se rozvíjet rusko-čínská aliance, jejíž rozbití bude zanedlouho nemožné. Když Američané obloží Čínu dalšími sankcemi, povede to jen k dalšímu prohloubení ekonomických a vojenských vztahů Ruska s Čínou. A s tím bude třeba počítat, protože se to bude dít automaticky,“ naráží například na obří cvičení Vostok 2018, které někteří analytici pokládali za začátek vojenské aliance obou zemí.

Donalda Trumpa vidí jinak než jeho kolegové. „Líbí se mi. Řekl mnoho věcí, které bylo třeba říci, velmi jasně. Je normálností Ameriky. Je vlajkonošem vzteku na americké mimozemšťany, což jsou pro mě třeba demokraté. Všichni by se k němu měli připojit, aby v Americe skončily hry s odlidštěním člověka. Ta část země, která ho podporuje, chápe, že Trump škrtl zápalkou nad starou a zahnívající Amerikou. Otázka je, jak to dopadne. Přeji mu úspěch, ale možná ho nahradí nějaká varianta Gorbačova a všechno se tam rozpadne,“ analyzuje.

Kosyrev je hloubavý člověk se všemi ruskými náležitostmi. A sankce jsou pro něj „bičem“, který dopadá vždy na ty, kdo jej používají. „Sankce jsou instrumentem, který nefunguje. V Iráku při Saddámu Husajnovi jich bylo spousty a jen jsem se smál. Konec sankcí byl velmi zajímavý. Už tehdy se psalo, že to není dobrý instrument dnešní politiky. Sankce proti Rusku a Číně mohou vést ke krátkodobému efektu, ale z hlediska dlouhodobého vývoje jsou k ničemu. Dlouhodobý efekt pro USA bude v tom, že se vytvoří nová ekonomická a politická světová realita, kterou pak nebude možné změnit.“

Nechce moc komentovat dění v USA, ale pro Parlamentnílisty.cz to prý udělá. „ To, co se dnes děje v USA, je za hranicí racionálního myšlení a připomíná to začátky občanské války Severu proti Jihu, které se USA snaží zastřít imitací mezinárodní politiky. Rozdíly mezi skupinami obyvatel tam jsou obrovské. Čína je z různých pohledů první či druhou zemí ve světovém kolotoči. Ale USA řeší, jaká je to katastrofa. Je to podobné jako žena, která v rodině křičí: ‚muži, dělejte něco‘, ale nakonec to celé skončí špatně. Chaos! Je samozřejmě možné roztrhnout americko-čínskou ekonomiku, ale je otázkou, zda to bude možné bez toho, aby v USA nenastaly problémy,“ říká a dodává: „Je strašné, co se na západě děje. Já už bych nechtěl žít v Evropě ani v Americe. Vždyť se tam začíná rozpadat společnost na dvě velmi nerovné části. Přestáváte se tam k sobě chovat jako lidské bytosti a hledáte zástupné problémy. Až ten rozpad skončí, západ se úplně změní. Osobně jsem rád, že je Rusko více asijskou zemí.“