Většina přítomných byla členy nebo přívrženci ODS, a to jak z řad studentů, tak starších lidí. Nechyběl ani kontroverzní podnikatel Roman Jurečko.

Petr Fiala v samotném úvodu zavzpomínal na rok 1988, kdy byl na Borech ve vojenském přijímači. „Mohl jsem mít na Bory ještě horší vzpomínky, ale tím se pochlubit nemohu,“ uvedl a vzbudil tím veselí v sále.

Ocenění i kritika

„Přes všechnu kritiku a problémy, co čteme v médiích nebo slyšíme od ministrů školství, je potřeba říci, že náš vzdělávací systém je v podstatě dobrý, naše školy jsou kvalitní, naši studenti, kteří je absolvují, obstojí i v zahraničí, dostanou se na prestižní školy, náš výzkum jde nahoru. Máme tedy docela slušnou vzdělávací soustavu,“ uvedl za souhlasného přikyvování exprimátora Martin Baxy předseda ODS Fiala.

„Máme tradici, která dokáže lidi z různých sociálních vrstev velmi dobře průměrně vzdělat. A ta úroveň našeho vzdělávacího systému je výborná a můžeme být na ni hrdí. Vyjmenoval bych několik současných problémů, ale nejsou to ty, o kterých hovoří současná ministryně školství paní Valachová. Není to téma inkluze, školky nebo jednotné přijímačky na střední školy. Ty problémy jsou úplně jiné. První spočívá ve financování regionálního školství, to znamená základních a středních škol; a není ve výši peněz, ale v tom, jakým způsobem jsou rozdělovány. V ČR máme tendenci k tomu, že tu budeme mít 14 rozdílných školských soustav, které budou mít různou úroveň podle jednotlivých krajů. Už dnes se ukazuje, že rozdíly ve znalostech dětí mezi nejlepším a nejhorším v jednotlivých krajích jsou až jeden a půl roku školní docházky. A to je strašně moc. Finanční systém tomu napomáhá, protože na téhož žáka stejného věku, oboru nebo školy ve stejně velké třídě dostanete v Karlovarském kraji jiné peníze než v Plzeňském a jiné než třeba v Olomouckém. Pokud to bude trvat dál, tak se nám dlouhodobě stane, že se ty nůžky mezi kvalitou vzdělávání začnou rozvírat. To není možné a ten systém je potřeba změnit tak, že na jednoho žáka ve stejné třídě ve stejném oboru na střední škole budou přibližně stejné finanční prostředky. O tom problému víme dlouho, určité pokusy jej změnit již dříve začaly, ale bohužel teď se neděje nic.“

Druhý problémem jsou podle Petra Fialy dlouhodobě se zhoršující výsledky dětí v různých způsobech testování. „Bohužel jde o klíčové znalosti nebo kompetence, jak se moderně říká. Ať již je to gramotnost čtenářská, matematická, do jisté míry i v přírodních vědách; a to nás musí zneklidňovat. Ono to má pak další důsledky. Nejde o to, že by naše děti měly málo informací a dostávalo se jim málo vědomostí. Problém je, že to neumí dobře použít a nemají ty kompetence takové, aby je dokázaly využít – jak v testech, tak v praktickém životě. S tím souvisí třetí problém, a to je nezájem o technické a přírodovědné obory, který do jisté míry plyne ze strachu z matematiky, ale i z toho, jakým způsobem jsou děti motivovány, aby se o tyto obory zajímaly a aby si je pak vybíraly na střední nebo vysoké škole.“

Stárnoucí učitelé a plýtvání talenty

„Pak máme další velký problém, a to je nedostatečný zájem kvalitních mladých lidí o učitelské povolání,“ uvedl Fiala a pokračoval: „Pedagogická fakulta je často druhá nebo třetí volba. V důsledku toho máme dnes v ČR druhý nejstarší učitelský sbor ze všech zemí EU. Poslední problém se týká množství. Máme v ČR příliš mnoho oborů na středních školách. Velká slabina je struktura středního školství, se kterou to chce opravdu něco udělat, což je téma pro krajské volby. Máme také příliš mnoho studentů v určitých typech studia. Hlavně máme příliš mnoho studentů ve vyšších stupních vysoké školy. To, že 60 procent populace jde na vysokou školu, těm starším z vás bude připadat podivné, ale nad tím bych pokrčil rameny, protože to je číslo, se kterým se setkáte ve spoustě zemí. Problém je jiný. Že mladí lidé ve většině zemí na světě skončí po dvou až třech letech, nejpozději jako bakaláři. U nás skoro všichni studují, aby byli magistři, doktoři, inženýři. To není dobré ani z hlediska života těch lidí, ani z hlediska trhu práce. Zatímco podíl doktorských studentů na celkovém počtu vysokoškoláků ve všech zemích EU je v průměru 3,1 procenta, tak v ČR je to 6,6 procent. To jsou vyhozené peníze, plýtvání talentem,“ uvedl dále Fiala.

Ministři jak na běžícím pásu

„V minulosti jsme byli vystaveni neustálým debatám o reformách školství, a přitom ty podstatné se nedělaly. Stále se mění pravidla hry, pořád se něco vymýšlí, v důsledku toho nikdo neví, jak to má být, jak to bude. Místo, aby se školám vytvořilo stabilní prostředí, tak pokud jde o předpisy, o financování, tak jsou školy na všech stupních neustále vystavovány změnám. Není to vždy jen chyba ministra, který tam je, ale bohužel to je důsledek celkového politického stavu společnosti a republiky. Od roku 1993 máme osmnáctého ministra školství. V sousedním Německu bylo za tu dobu šest, v Rakousku pět ministrů školství,“ uvedl bývalý šéf rezortu za ODS Fiala. „Co s tím? Pořád platí moje dávná teze, se kterou jsem kdysi jako ministr školství vystupoval, že nejlepší reforma pro naše školství je nedělat nějakou dobu žádnou reformu. Je potřeba především zbavit školy zbytečné byrokracie. Musíme vrátit ředitelům také nějaké pravomoci, aby mohli rozhodovat o financování, odměňovat učitele, přijímat děti podle toho, jak sami uznají za vhodné a ne podle nějakých jednotných systémů. Musíme zatraktivnit učitelské povolání. Tady se přidává kdekomu. Je potřeba přidat učitelům, zaslouží si to. Ale ten rozdíl, se kterým se na to dívá ODS proti sociální demokracii je, že nechceme přidávat jenom v té tarifní části, aby ředitel mohl odměnit kvalitní pedagogy.“ Podle Petra Fialy je třeba přidat v malotřídkách na malých vesnicích, „…jinak nebudeme mít školy tam, kde je nutně potřebujeme a kde i z Ústavy mají děti právo, aby byly vzdělávány v místě svého bydliště. Přidat peníze na asistenty, na podpůrná opatření, kde je inklusivní vzdělávání skutečně na místě. Zatraktivnit směřování k technickým a přírodovědným oborům, změnit učňovské školství. Není řešením návrat do minulosti. To nepomůže. Dnes je potřeba přejít k tomu, k čemu přešly všechny země kolem nás – že učeň získá všeobecné znalosti ve škole, ale vyučí se v konkrétní firmě u konkrétního řemeslníka. Je třeba zabránit chaosu a přestat dělat experimenty, z nichž jeden je současná podoba inkluze. To je jen ideologická představa, jak by to mělo být, která úplně pomíjí realitu a to, co je pro děti skutečně potřeba,“ prohlásil ke ztichlému auditoriu Fiala.