„Z ankety mezi seniory ve věku 70 a více let, kterou před časem uskutečnila agentura IPSOS pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) vyplynulo, že téměř čtvrtina seniorů využívá cenově zvýhodněných obědů, přičemž téměř polovina z nich se stravuje ve školních jídelnách,“ připomíná předseda představenstva AMSP ČR Josef Jaroš.

Propracovaný systém, čítající více než osm tisíc školních jídelen, sice řadí Českou republiku na přední pozice v Evropě. Stát, kraj či obec – tedy zřizovatel – jim poskytuje cílenou podporu, bez níž by nemohly fungovat. Díky tomu dokáží i v dnešní době nabídnout obědové menu za 80 korun. Do té se ale nepromítají reálné náklady. Školním jídelnám totiž zřizovatel uhradí všechny mzdové náklady, stejně jako náklady na pořízení technologického vybavení. Stejně tak neplatí například daň z nemovitosti.

To vše by bylo naprosto v pořádku, pokud by tyto dotace šly jen do kvalitního stravování dětí. Ty si samy oběd neuvaří, ani si na něj nezajdou do restaurace. Tam, kde školní jídelny „najely“ na tento druh „vedlejší hospodářské činnosti“, ale možná brzy ani žádné restaurace nezbudou.

„Je to prý z důvodu, aby naši důchodci měli levnější obědy. Je to ovšem pouze alibistické tvrzení, protože to platíme všichni, a hlavně tyto služby mohou využívat a využívají i další občané a firmy,“ upozornil nedávno v dopise adresovaném AMSP ČR naštvaný podnikatel z malého, třítisícového městečka. Zároveň prosil o to, aby se jeho jméno neobjevilo v médiích. „Pokud na to někdo poukáže, tak je označen za asociála,“ vysvětluje svou opatrnost.

Ani právním normám takové počínání neodporuje. Podle školského zákona se v zařízeních školního stravování uskutečňuje školní stravování dětí, žáků a studentů v době jejich pobytu ve škole a ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Zařízení školního stravování mohou podle školského zákona zajišťovat také stravování zaměstnanců škol a školských zařízení a stravovací služby i pro další osoby, a to za úplatu.

Podle AMSP ČR se každopádně jedná o problém, který nabírá větších rozměrů. Školní jídelny mají sloužit pouze pro žáky a zaměstnance školy. Jejich dotování a cílená podpora dává smysl do momentu, pokud se z toho nestane komerční aktivita, která poškozuje nedotované restaurace. Nelze míchat dohromady sociální a komerční služby. Běžný člověk z ulice taky nemůže volně přijít do školy a připojit se třeba k běžné výuce angličtiny, i když by to řada z nich určitě využila a zaplatila.

„Navíc nejde pouze o problém nekalé konkurence, ale i o záležitost hygienickou nebo bezpečnostní. Fungování školních jídelen by vůbec nemělo být založeno na trvalém kontaktu s náhodnými zákazníky z ulice. Nejde jen o to, že se ve škole automaticky předpokládají určité hygienické normy, které komerčním využitím prostor mohou vzít zasvé, ale jedná se i o elementární bezpečnost dětí, která může být běžnými návštěvníky ohrožena,“ upozorňuje členka představenstva a generální ředitelka AMSP ČR Eva Svobodová.

I proto se dotyčný podnikatel z malého městečka obrátil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), aby získal jasné stanovisko, zda je z pohledu státu vše v pořádku. ÚOHS na závěr obsáhlého dopisu, ve kterém na podnět odpověděl, konstatoval, že „na základě aktuálně dostupných informací a podkladů nemá žádné indicie, které by ho mohly dovést k přesvědčivému závěru, že provozování školních jídelen dle školského zákona a příslušné vyhlášky jakýmkoliv způsobem představuje porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže.“

Až tedy najdete na dveřích vaší oblíbené hospůdky nápis „Zavřeno, zkrachovali jsme“, nerozčilujte se. Podle státu je to tak v pořádku.