Každý mapovatel musel během dne projít v hlubokém sněhu a obtížném terénu minimálně 15 km a  přitom zaznamenávat a dokumentovat všechny čerstvé vydří stopy a pobytové známky (trus, nory apod.). Po vyhodnocení bylo zjištěno, že na sledované ploše se v den sčítání vyskytovalo 9 dospělých vyder, z toho 3 samice s mláďaty (vydří samice vodí mláďata až do stáří jednoho roku, mladí samci jsou v době před osamostatněním již často větší, než jejich matka). Výsledek potvrdil, že vydří populace je v této části Žďárských vrchů stabilní, počet jedinců zde dlouhodobě neroste ani neklesá.

Metodika sčítání je založena na zjištění všech jedinců vyskytujících se na ploše mapovacího čtverce, tedy přibližně na ploše 133 km². Vydra je velmi pohyblivé zvíře, které za jedinou noc ujde 20 i více km a navštíví často třeba i 10 rybníků. Proto je nutné pro sčítání využít tzv. obnovu, tedy situaci, kdy po sněžení lze nalést ve sněhu stopy právě jen z poslední noci. Během následujícího jediného dne je pak třeba projít všechny rybníky a vodní toky v mapovacím čtverci. Vhodné je sčítat v době silnějších mrazů, kdy je většina vodních ploch zamrzlá a vydry se koncentrují v blízkosti potravních zdrojů (nezamrzlé toky a vodní plochy) a zanechávají zřetelné stopy. 

Zimní sčítání poskytuje nejen údaje o početnosti, ale částečně i o domovských okrscích a chování vyder. Získají se tak i velmi cenné údaje pro výpočty náhrad škod působených vydrou v jednotlivých oblastech.   Sčítání vyder v dalších částech CHKO bude pokračovat, jakmile opět nasněží. 

Při sčítání se při troše štěstí může zadařit i přímé pozorování (foto: Václav Hlaváč)

Zde vydra vylezla z vody a pokračovala dál po zasněženém ledu. Hustota tmavých skvrn na sněhu ukazuje směr, kudy vydra šla (foto: Lubomír Dajč)

Vydra chytře využila vyhrabaných schodů na hrázi a nenamáhala se brodit hlubokým sněhem (foto: Petr Mückstein)