Asociace pro veřejné zakázky (AVZ) jako organizace, jejíž členskou základnu tvoří z třetiny poradenské společnosti působící často v roli administrátorů veřejných zakázek (dále též jen „VZ“), cítí potřebu vyjádřit se k některým výrokům, připisovaným ministryni Karle Šlechtové, uvedeným v článku autorů Vojtěcha Blažka a Lucie Stuchlíkové, nazvaném „Už žádné zakázky na klíč. Šlechtová chce odstřihnout poradenské firmy“. (Vyšlo v Hospodářských novinách na serveru ihned.cz dne 21. 10. 2015). 

V prvé řadě se AVZ ohrazuje proti hypotéze uvedené v  článku, že to jsou administrátoři, kteří tlačí kvůli zjednodušení na zadavatele, aby soutěžili pouze na cenu. Uvedené tvrzení je klamné a nepodložené. Lze souhlasit s tím, že hodnotit kvalitativní kritéria je vždy složitější, a to jak ve fázi nalezení vhodných kvalitativních kritérií a způsobu jejich hodnocení, tak zejména ve fázi případné obhajoby a udržení správnosti takového nastavení před dodavateli, orgánem dohledu, kontrolními a auditními orgány. Nemalou úlohu sehrávají příkazy interních směrnic a metodik, minimálně ztěžující hodnotit dle jiných kritérií než dle výše nabídkové ceny, potažmo pak i obavy z občas absurdních výkladů orgánů činných v trestním řízení. Nikoliv tedy administrátoři a jejich snaha zjednodušovat proces, ale celospolečenské nastavení a zmíněné aspekty zavinily obecný (byť často nechtěný) příklon k soutěžení na cenu. Neblahá praxe soutěžení na cenu se bytostně dotýká mj. i samotných administrátorů. Z průzkumu časové náročnosti zadávacích řízení, který jsme realizovali v rámci členské základny AVZ, vyšel zjevný nepoměr mezi cenovými nabídkami na služby administrátorů a časovou náročností realizovaných zadávacích řízení. Špatné zkušenosti zadavatelů s nekvalitními administrátory mohou vyplývat ze snahy zadavatelů získat tuto službu co nejlevněji.

Práci administrátorů je třeba chápat jako outsourcingovou službu, jež lze přirovnat ke službám v oblasti daňového poradenství, projektových služeb, ICT služeb či služeb facility managementu. V tom smyslu jsou výhody využívání těchto služeb nezpochybnitelné a v řadě případů i nezastupitelné. AVZ vítá jakoukoliv aktivitu MMR v oblasti metodické a výkladové podpory (nejlépe koordinovanou s rozhodovací praxí ÚOHS, kontrolních a auditních orgánů). Na druhou stranu si těžko lze představit, že zadavatel dle „metodické kuchařky“ zadá složitou VZ např. na technologické celky či v oblasti ICT. Ostatně i samotný Svaz měst a obcí (přestože právě města a obce by si měla umět dle MMR v budoucnu zadávat sama) si tuto skutečnost uvědomuje, když chce za 400 mil. vytvořit síť center s odborníky na veřejné zakázky, ekonomiku a právo, kteří by dokázali poradit i té nejmenší vesnici. Třeba zdůraznit, že administrátoři náklady zadavatelům v řadě případů šetří. Vzhledem ke složitosti, nutnosti speciálního know-how, znalosti rozhodovací praxe a judikatury a znalosti daleko širší škály právních předpisů než jen v oblasti zadávání veřejných zakázek, je pro obec, která zadává cca čtyři VZ v režimu dle zákona do roka, mnohem jednodušší najmout si administrátora, než zaměstnávat odborníka disponujícího potřebnými znalostmi a zkušenostmi.   Obdobně to platí též u zadavatelů, kteří zadávají v režimu zákona naopak desítky a stovky zakázek ročně, neboť u nich bývá zase kapacitně obtížné zajistit a zorganizovat plynulé zadávání. U finančně náročnějších zakázek není pro zadavatele bez významu i přenesení odpovědnosti za dodržení zákonných pravidel a s tím spojené náklady související s pojištěním odpovědnosti, které pak nese administrátor.

Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že poradci své zkušenosti z praxe často sdílí s kolegy a odbornou veřejností a významně se tak podílejí na osvětě a vzdělávání zadavatelů i dodavatelů. Svým konstruktivním přístupem a podněty přispívají ke zvyšování kvality legislativního rámce v oblasti veřejného investování. V této souvislosti zákaz účasti odborníků na seminářích a školeních MMR nedává smysl, MMR se tak samo připravuje o potřebnou zpětnou vazbu z praxe a toto opatření jde proti právu na svobodný přístup k informacím.

V článku uvedené příklady korupce jsou vesměs známé. Rozhodně z těchto excesů nelze vyvozovat obecný závěr, že co administrátor, to „vykuk“. Vyjádření uvedená v článku považujeme za nešťastná a dehonestují práci celé řady poctivých administrátorů a poradců v oblasti veřejných zakázek.