Výrok Ústavního soudu ze dne 2. května 2016 je v souladu s výhradami ERÚ proti krokům a postupu orgánů činných v trestním řízení.

Podrobnosti rozvedl ve svém vyjádření odborník na ústavní právo Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.:

1.      Energetický regulační úřad jednající za stát jako právnickou osobu podal 22. 7. 2015 ústavní stížnost proti příkazu Okresního soudu v Jihlavě k prohlídkám jeho prostor. Stížnost podala i předsedkyně úřadu Alena Vitásková.

2.      Energetický regulační úřad dne 13. 1. 2016 podal ústavní stížnost a navrhl řízení o kompetenčním sporu proti rozhodnutí okresního státního zástupce ustanovit pro trestní řízení ERÚ opatrovníka – advokátku Alenu Prchalovou z Jihlavy.

Nález Ústavního soudu Pl.ÚS č. 4/14

Ústavní soud dne 19. 4. 2016 přijal nález Pl.ÚS 4/14, kterým za jediný možný ústavně konformní výklad určil ten, že soudem pro přípravné řízení je okresní soud, kde se stal trestný čin. Okresní státní zástupce v Jihlavě i soudce Okresního soudu v Jihlavě dobře věděli, že ke jmenování místopředsedkyně ERÚ, za které je Alena Vitásková trestně stíhána, došlo v Praze 7, což uznal ve svém vyjádření pro Ústavní soud soudce Okresního soudu v Jihlavě Milan Pokorný, který též přiznal, že tuto informaci znal v době, kdy prohlídku nařizoval. Tedy příslušným soudem byl pražský Obvodní soud Praha 7 dle místa pražského pracoviště ERÚ.

Protože se nezměnil právní předpis, ale Ústavní soud ukázal, co je správné a co bezpráví, mohou ti, o jejichž prohlídce prostor rozhodl nepříslušný soud, žádat v rámci ústavní stížnosti nápravu. Zákon umožňuje omezit účinky nálezu Ústavního soudu na budoucnost, pokud zruší právní předpis. Jestliže by Ústavní soud chtěl důsledky nálezu jen na budoucí věci, musel by předmětnou část jednacího řádu státního zastupitelství zrušit a případně odložit vykonatelnost svého nálezu. To však neučinil. Právo na zákonného soudce lidé měli nikoliv od vydání nálezu Ústavního soudu Pl.ÚS 4/14, ale od účinnosti Listiny základních práv a svobod v roce 1991. Toto právo a prostředky jeho ochrany jim nemůže uvedený nález upřít, ale naopak je výslovně přiznává.

Před soudem by neměly být užity důkazy získané nezákonnou prohlídkou ERÚ nařízenou nepříslušným Okresním soudem v Jihlavě. Soud i státní zastupitelství porušily ústavní právo na zákonného soudce a policie by měla prošetřit, zda nejde o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby.

Vyjádření Okresního soudu v Jihlavě pro Ústavní soud

Ve svém vyjádření Ústavnímu soudu soudce Okresního soudu v Jihlavě Milan Pokorný uvedl, že pozice místopředsedkyně ERÚ byla obsazena Renatou Veseckou bez výběrového řízení. Uvedení této informace je zřejmě v důsledku neznalosti soudce příslušného zákona, nebo s cílem vyvolání negativního dojmu. Zákon v době jmenování místopředsedkyně úřadu nestanovil povinnost výběrového řízení. Jestliže povinnost nestanoví zákon, nemůže ji soud vyžadovat. Bude snad policie vyšetřovat, že okresní státní zástupce v Jihlavě, vrchní státní zástupkyně v Praze nebo nejvyšší státní zástupce obsadili svá místa bez výběrového řízení?

Vyjádření policie Ústavnímu soudu

Policejní Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, pracoviště Hradec Králové, uvedl pro Ústavní soud, že prohlídky byly dle policie namířeny jen proti Aleně Vitáskové a podáním společné ústavní stížnosti „zřejmě dochází k placení „obhajoby“ Ing. Aleny Vitáskové z peněz daňových poplatníků“. Jen slovíčko zřejmě zachránilo Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, aby nebyl označen za lháře. Alena Vitásková si své zastoupení platí sama, což si může ověřit jakékoliv komando poslané z Hradce Králové. Je nutné poukázat na to, jak plýtvá policie prostředky daňových poplatníků, když vysílá policisty z Hradce Králové do Prahy, Jihlavy a Ostravy pro jmenovací dekret místopředsedkyně ERÚ Renaty Vesecké, jehož vyzvednutí by zvládlo každé místní obvodní oddělení. Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality v dané věci plýtval prostředky daňových poplatníků. Vzniklou škodu by měli společně a nerozdílně uhradit okresní státní zástupce v Jihlavě a ten policejní důstojník, který danou spektakulární akci nařídil. Mizerný dojem z práce útvaru je i díky nedávnému zatýkaní na tomto útvaru.

Navíc ve vyjádření policie uvádí svou neznalost narušení práva, protože při prohlídce prostor jsou primárně narušeny práva vlastníka či jiného uživatele daných prostor, když obviněná osoba vůbec nemusí dané prostory využívat. Proto je stát-ERÚ oprávněn jako vlastník a uživatel prohlížených prostor oprávněn podat ústavní stížnost.

K vyjádřením policie, soudu i státního zastupitelství

Ve všech vyjádřeních zaznívá nelibost nad ústavní stížností a jejím kritickým obsahem. Ovšem proti zneužívání moci je třeba bojovat a tvrdě jej kritizovat. Boj proti porušování práva v jednotlivých kauzách je bojem za všechny, kteří se nechtějí zítra probudit v totalitním státě. Jde o to, zda se spokojíme s tím, že policie a státní zastupitelství může použít jakkoliv argument pro cokoliv. I zde platí výrok Martina Niemöllera o vzrůstu moci nacistického státu: “Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“.

Z textu vyjádření Okresního soudu v Jihlavě, okresního státního zástupce v Jihlavě i Policie Hradec Králové lze nabýt dojem, že se na vyjádřeních domlouvali. V trestním řízení proti předsedkyni ERÚ Aleně Vitáskové státní zastupitelství i policie porušují právo. Ochranu práva není schopen zajistit ani soud, ani nadřízená státní zastupitelství. Je i věcí prezidenta republiky, aby zvážil svá ústavní práva a využil jich k zajištění ústavnosti a zákonnosti tehdy, když zneužívání moci a porušování práva ve státním zastupitelství nabývá značných rozměrů. Alena Vitásková svou výraznou činností v čele ERÚ vadí mnoha lidem. Trestní řízení se bohužel u nás znovu může stát způsobem likvidace oponentů, nebudou-li vyvozeny osobní důsledky za hromadné porušování práv lidí na zákonného soudce a dalších práv. Proces proti Aleně Vitáskové nabývá obludností jako proces proti Leopoldu Hilsnerovi u nás či Alfredu Dreyfusovi ve Francii, kdy se státní zástupci a soudci podíleli na nezákonnostech a nakonec zjednala nápravu hlavu státu.