Díky zvětšení a přiblížení kamerou je operační oblast přehlednější. Pro pacienta, který je v celkové narkóze, je výhoda kosmetická, neboť mu nezůstane na krku jizva. Navíc udávají i menší bolestivost. K operaci se využívají přístroje a nástroje totožné jako u laparoskopických operací.

Operaci provedl tým lékařů pod vedením operatérky MUDr. Marcely Linhartové, Ph.D., z Chirurgické kliniky FN Brno a LF MU, kterou vede přednosta prof. MUDr. Zdeněk Kala, CSc.

Postup operace 

Po odtažení dolního rtu provedou chirurgové tři řezy, kterými zavedou operační tubusy. Těmito kanály pak po vrstvách přes páskové svaly za pomoci endoskopických nástrojů otevřou prostor, kde je uložena štítná žláza a příštítná tělíska. Dále postupují stejně jako u konvenční metody.

Pacienti by neměli být již po operaci na krku, po ozáření krční oblasti. Zvětšená ohraničená  štítnice by neměla být větší jak 25 – 30 ml pro jeden lalok. Pokud je sonografické podezření na nádor, mělo by se jednat o dobře diferencovaný nález a uzel do 1cm s maximálně 1 uzlinou.

Rekonvalescence

Rekonvalescence po těchto operacích jsou podobné jako u pacientů po klasické operaci, průměrně 14 dní s hospitalizací od čtyř do pěti dní. Otok v dolních partiích obličeje a krku velmi rychle odeznívá. Většinou ale rekondice trvající tři až čtyři týdny kvůli nastavení hormonální substituční léčby a stabilní hladině hormonů.

Poprvé v ČR díky certifikaci lékařů CHK

MUDr. Marcela Linhartová, Ph.D., absolvovala workshop ve Vídni k certifikaci pro provádění v ČR. Tím dochází k rozvoji miniinvazívních metod a obohacení portfolia endokrinních operací o další chirurgický přístup. Při této operaci lze využít i monitorace sledovaných zvratných nervů a fluorescenční kameru s aplikací indocyaninové zeleně, přičemž tato technika je také ojedinělá v ČR.

Metoda využívá základní technologie, tedy odstranění štítné žlázy nebo patologického příštítného tělíska, kdy se musí pečlivě vypreparovat vyživující cévní svazky, tyto se přeruší a dále ozřejmit zvratné nervy a zdravá příštítná tělíska. Přístup však je z oblasti dolní čelisti před zuby, kdy se dostáváme podkožím až k jugulární (klíční) jamce a provede se disekce celého tohoto krčního prostoru.  Využívá se insuflace CO2 do tlaku 8torrů, aby se vytvořil prostor k přehlédnutí celého operačního pole. Preparace probíhá pomocí endoskopických nástrojů za velmi dobrého přiblížení kamerou. Tento typ výkonu je vyhrazen pro léze do 30 ml objemu pro jeden lalok. Větší strumy nebo příštítná tělíska by už vyžadovaly větší řezy, a tudíž by se nejednalo o miinvazívní přístup. Je však možné provést i pomocný vstup a tudy větší preparát vytáhnout.

Miniinvazívní operace štítné žlázy se provádějí díky endoskopickým přístrojům již několik dlouhých let. Již v roce 1996 byly provedeny první endoskopické operace štítnice a příštítných tělísek. Důraz je kladen na zlepšení chirurgické preparace v oblasti krku díky přiblížení endoskopickou kamerou i ze vzdálenějšího přístupu a dále na minimalizaci chirurgické jizvy na krku, která stále zůstává pro některé pacienty problémem. Obecně existují dva endoskopické přístupy. Cervikální- MIVAT, MIVAP /minimální invazívní videoasistovaná tyroidektomie a paratyreoidektomie/ - ty se na Chirurgické klinice provádějí  cca od roku 2010; a mimocervikální přístupy- transaxilární a paraareolární (z podpaží a oblasti prsu), které se provádějí zejména v asijských oblastech.

Cca od roku 2015 je nejnovější metodou transorální endoskopická tyroidektomie. Ty se provádějí ve specializovaných centrech prakticky po celém světě.