Jedním z účelů nového zákona byla regulace zahraničních online sázkových kanceláří, kasin a pokerových heren, které se tu do té doby pohybovali v jakési šedé zóně. Nově můžou takové společnosti v České republice podnikat jen s licencí Ministerstva financí podle jasně stanovených pravidel, ke kterým patří také placení domácí hazardní daně. Proti tomu se samozřejmě nedá nic namítat, problém ale je, že se v zákoně objevil také jeden paragraf, který komplikuje hraní i pořádání pokerových turnajů.  To má nepříznivý dopad nejen na hraní pokeru, ale také na samotný výběr daní. Nad smyslem sporného odstavce přitom kroutí hlavou i někteří spoluautoři zákona.

Sporná pravidla dopadla na pokerové turnaje

O co vlastně pokerovým hráčům na kontroverzním paragrafu 59 vadí? Pro vysvětlení nejdřív musíme nejdříve pochopit základní pravidla pořádání pokerových turnajů. Jejich účastníci nejdříve zaplatí vklad, jehož větší část jde do cenového fondu turnaje (prize poolu) a menší část si strhává pořadatel jako poplatek (fee), který má pokrýt náklady na pořádání turnaje a v ideálním případě vytvořit organizátorovi zisk. Pořadatelé turnajů často lákají na takzvaný garantovaný prize pool, minimální částku, o kterou se v turnaji bude hrát bez ohledu na to, kolik se vybere od hráčů. Hazardní zákon přitom z nějakého důvodu stanoví, že takový turnaj nemůže začít, pokud není vybrána polovina garantované částky. V praxi se v podstatě nestává, že by se tahle polovina nevybrala, často se ale vybere až v průběhu pozdní registrace. V drtivé většině turnajů se totiž hráči mohou zaregistrovat ještě nějakou dobu po startu turnaje, což také velká část z nich dělá.

Provozovatelé živých pokerových turnajů v Česku tak stojí před rozhodnutím garanci vůbec nevypsat a připravit hráče o výhody, které z ní plynou, nebo riskovat, že budou muset turnaj těsně před startem zrušit a poslat domů hráče, kteří už utratili za cestu a ubytování. U pokerových turnajů na internetu to online herny řeší tak, že české hráče jednoduše nepustí do hry, dokud není vybrána polovina garance. Zákon tak tuzemské zákazníky znevýhodňuje proti těm zahraničním a vytlačuje je na nelicencované zahraniční herny, které tato nařízení nedodržují a v Česku neplatí daně.

Aby toho nebylo málo, sporný paragraf obsahuje ještě jedno zvláštní nařízení. Poplatek pořadateli (fee) nesmí být menší než pět procent celkového startovného v turnaji. U turnajů hraných naživo v kamenném casinu to není problém, poplatek se většinou pohybuje okolo deseti procent. U mnoha turnajů hraných na internetu už je to ale problém velký, protože tyto turnaje mají poplatek pořadateli nižší než 5 procent a tedy globální internetové pokerové herny nemohou tyto turnaje hráčům nabízet. Toto absurdní pravidlo existuje ze zemí, kde se hraje poker na internetu, pouze v České Republice. V praxi pak dochází k takovým situacím, že si špičkoví čeští hráči nemohou zahrát například hlavní turnaj mistrovství světa v online pokeru se startovným v přepočtu 120 000 korun. Poplatek pořadateli, v tomto případě asi 4 600 Kč, je totiž podle českých zákonů příliš nízký. Stát se tedy řídí heslem, je to pro hráče moc levné, tak jim to úplně zakážeme. Pozitivní přínos a smysl paragrafu 59 přitom nedokáže nikdo vysvětlit a všichni tvůrci tohoto zákona se tváří, že oni paragraf 59 nevymysleli a dávají od něj ruce pryč.

Poker a hazardní hry? Stanoviska MFČR se rozcházejí s názory odborníků

V reakci na nový zákon vznikla Asociace pokerových hráčů ČR, která se v současnosti snaží o změnu kontroverzního paragrafu a jejím dlouhodobým cílem je přesvědčit zákonodárce i širokou veřejnost, že si poker nezaslouží svou pozici mezi klasickými hazardními hrami a stejné zacházení v rámci legislativy, ale zasloužil by samostatnou kategorii dovednostní hazardní hra. V současnosti se stanoviska Ministerstva financí řídí studiemi, které poker řadí do stejné kategorie jako třeba ruletu, u které má vliv na výhru či prohru pouze náhoda. Různé zahraniční vědecké práce přitom jasně dokazují, že v pokeru z dlouhodobého hlediska převažují hráčské dovednosti nad náhodou.

Z hlediska jedné samostatné hry (sehrávky) hraje v pokeru náhoda velkou roli a vyhrát může kdokoliv. Stačí znát jednoduchá pravidla, která jsou mnohem snadnější než třeba pravidla v Česku oblíbených žolíků. Ale na vítězství ve větším turnaji již jen štěstí nestačí a hráč musí znát různé strategie, umět spočítat pravděpodobnosti, dobře odhadnout různé soupeře a mnoho dalších dovedností. Z dlouhodobého pohledu má podle některých studií u pokeru náhoda stejný vliv jako třeba u golfu nebo baseballu.

Počítání pokerové kombinace, strategie i bluffování

Faktorů, které dělají z pokeru dovednostní hru, je celá řada. Na rozdíl třeba od rulety nebo black jacku hráči nehrají v matematické nevýhodě proti kasinu, ale za rovných podmínek proti dalším soupeřům. Pokeroví hráči mohou počítat pravděpodobnost, že jim přijde určitá kombinace. Na základě pozorování svých soupeřů a jejich hry dokáží zkušení hráči odhadnout jejich kombinace a vymyslet ideální strategii zahrání – kdy správně vsadit, kdy zahodit, kdy je vhodná chvíle pro bluff.

Poker svou složitostí zaujal také odborníky na umělou inteligenci. Na začátku roku 2016 oznámily hned dva vědecké týmy, že jejich program dokáže porazit nejlepší lidské hráče v pokeru. Jejich úspěchy jsou v oboru považovány za stejný milník, jakým bylo vítězství programu Deep Blue nad šachistou Garrym Kasparovem v roce 1997.