Miroslav Klapka se narodil 22. prosince 1930 v Postoloprtech. Mládí prožil v jižních Čechách. Krátce po absolvování rybářské školy ve Vodňanech v roce 1950 přišel do Podkrkonoší, když se stal pstruhařem v líhni v Petříkovicích u Trutnova. Rybářské období, přerušené vojenskou službou, trvalo do roku 1955, kdy z ekonomických důvodů nastoupil do uhelných dolů v Radvanicích. Jako horník se začal angažovat ve veřejných funkcích na krajské úrovni a v roce 1963 byl nečekaně jmenován ředitelem Správy Krkonošského národního parku, kterou začal od základu budovat. V roce 1969 dosáhl odvelení sovětské vojenské jednotky pryč z rezervace na Rýchorách. V roce 1970 byl z politických důvodů z funkce ředitele odvolán a stal se opět horníkem. Na Správu KRNAP se pracovně, již jako důchodce, vrátil na léta 1991–93, jako chovatel tetřevů na záchranné stanici na Sokolce.

Průkopnické počátky Správy byly skromné – Miroslav Klapka začínal s malým týmem od nuly, aby novou instituci se spolupracovníky rychle stabilizoval, rozšířil a strukturoval. Po pouhých sedmi letech pod jeho vedením měla Správa sedm desítek zaměstnanců a výsledky ochranářské a výchovné práce se znatelně projevovaly v terénu i v myslích návštěvníků a obyvatel hor.

Miroslava Klapku charakterizovalo sebevědomí, přímost a zápal, s jakými se pustil do založení Správy KRNAP a jejího prosazení ve společnosti, s jakými čelil bezprecedentnímu poškození státní přírodní rezervace na Rýchorách okupačními vojáky a s jakými raději odešel zpět do dolů, než by se podrobil sebekritice.

Sebevědomí se u něj nijak nevylučovalo se skromností. Při setkáních se současnými pracovníky Správy KRNAP nementoroval a opakovaně zdůrazňoval, že jeho angažmá je historií a že nechce být přeceňován. Vzhledem ke zvyšujícímu se lidskému tlaku na přírodu Krkonoš pro nás však pan ředitel-zakladatel zůstává vzorem, nyní už ne jako pamětník, ale jako legenda. Bude nám chybět.

Čest jeho památce!