Musím touto cestou reagovat na názory a vyjádření Constantina Kinského uveřejněné 12. ledna 2021 v článku s titulkem “I za komunistů se hospodařilo lépe než dnes“.

Naprosto chápu emoce, které rozvoj a zejména dopady největší lesnické kalamity v novodobé historii provázejí. Zajistit fungování lesního hospodářství je dnes extrémně složité pro všechny. Vidíme, jak přicházíme o porosty, a ekonomika se dostává do čísel, která jsme si při pár lety nedokázali ani představit.

Jsem ale smutný z toho, když se vlastníci v této nelehké a emotivní době začínají po různu obviňovat mezi sebou. Hospodaření Constantina Kinského si vážím, i proto mě jeho kritika velmi mrzí. Jeho vyjádření pro E 15 se ale osobně dotkla nejen mě, ale pravděpodobně i stovek dalších kolegů, kteří se každodenní poctivou prací snaží zachránit maximum našich lesů. Zejména proto, že řada informací uváděných panem Kinským se bohužel objektivně nezakládá na pravdě.

Pan Kinský v prvé řadě naprosto ignoruje zásadní fakt o dlouhotrvajícím suchu a jeho důsledcích. O tom, že se kůrovec vyskytuje v lesích všech vlastníků bez ohledu na to, jak a zda hospodaří, a že Lesy ČR rozhodně patří k těm správcům, kteří proti kůrovci radikálně a od počátku kalamity zasahují. Kdo se v oboru skutečně orientuje, musí to potvrdit.

Zásadně tedy odmítám tvrzení, že by se kůrovec rozšířil do lesů jiných vlastníků ze státních porostů, které spravujeme. Opak bývá bohužel často pravdou. Ministerstvo zemědělství odhaduje výši kůrovcových těžeb v ČR za rok 2020 na 30 mil. m3., kůrovcová těžba státního podniku Lesy ČR činí 9,8 mil. m3. I z těchto údajů jasně vyplývá, že Lesy ČR, ačkoli spravují 45 % plochy lesů, se na kalamitní situaci v roce 2020 podílely zhruba 30 %. Další dobrou ilustrací jsou například data zveřejňovaná na www.kurovcovamapa.cz, ze kterých vyplývá, že plošný podíl pozdě zpracovaných nebo vůbec nezpracovaných kůrovcových souší je u majetků ve správě LČR nadprůměrně nízký, což je důkazem nadprůměrné rychlosti reakce LČR na vznik napadení. Lesy ČR z tohoto pohledu nejsou zdaleka tak špatným správcem!

V rozhovoru zmíněný dvojnásobný meziroční nárůst kůrovcových těžeb na majetku pana Kinského je překvapivý. Převážná část jeho majetku je tvořena uceleným komplexem, takže zde z logiky věci převládá vliv kůrovce vlastní provenience. Velká část majetku Kinských (prostor Ždírec – Dářko), kde je kůrovcová situace podle místních znalostí nejkritičtější, navíc s lesy ve správě LČR vůbec nesousedí. V porostech ve správě Lesů ČR, které jsou v sousedství majetku Kinských (4 revíry Lesní správy Nové Město), byl za rok 2020 ve srovnání s rokem 2019 zaznamenán nárůst kůrovcových těžeb o třetinu nižší, než se v článku uvádí u majetku Kinských.

Na druhé straně chápu zejména malé vlastníky jednoho či dvou hektarů lesa, kteří nemají finance ani lidi na tak důsledný postup, jako praktikujeme my.

Zavádějící je příběh pana Kinského z Rakouska, kde podle něj zvládají kůrovce naprosto bez problémů, zatímco u nás jsme zavaleni napadeným dřívím. Pan Kinský emotivně popisuje, jak čtyři dny putoval po kraji a viděl pouze dva mrtvé stromy. Pokud bychom srovnali stav lesů obdobných nadmořských výškách u nás a v Rakousku, jsem přesvědčen, že situace bude velmi podobná.

Významná část smrkových porostů se v Rakousku nachází v horském prostředí, kde jsou nižší teploty a vyšší srážky. Nejvíce postižené jsou s námi srovnatelné Horní a Dolní Rakousy, kde evidují miliony metrů krychlových postiženého dříví. Následující link odkazující na stránky rakouské státní televize zřejmě nepotřebuje překlad: Borkenkäfersituation „absolut dramatisch“ - oesterreich.ORF.at . Situace v alpských zemích s velkou průměrnou nadmořskou výškou je jiná, ale musíme porovnávat porovnatelné. V Sasku byla na likvidaci kalamity dokonce povolána armáda. Bavorští lesníci hodnotí situaci shodně s rakouskými, saskými i českými, také zpracovávají miliony m3 napadeného dříví.

Dále pan Kinský tvrdí, že „Lesy ČR nesmějí mít na lesní práce své lidi a veškeré práce musejí jít přes lesnické zakázky“. Od roku 2019 jsme zdvojnásobili plochu obhospodařovanou vlastními zaměstnanci a technikou vlastních 4 lesních závodů, vznikl samostatný závod lesní techniky, který vlastní stroje a zaměstnance nasazuje tam, kde z různých důvodů hrozí nebezpečí v prodlení při zpracování kůrovcového dříví. Dávno tedy nespoléháme pouze na externí dodavatele.

S tím souvisí i nové rozlišení lesnických zakázek Lesů ČR podle míry zasažení oblasti kalamitou. Někde kalamita ještě probíhá, na jiných územích se již intenzivně věnujeme výsadbě nových, odolných lesů. Teprve před rokem a půl jsme začali budovat vlastní obchod. Dnes již ve vlastní režii obchodujeme miliony kubíků dříví za tržní ceny. Navýšili jsme počet zaměstnanců vyhledávajících kůrovcem napadené stromy a další provozní personál, využíváme nové technologie při asanaci dříví, včetně fumigace, v rámci reorganizace jsme zjednodušili systém řízení.

S využitím dynamického nákupního systému a dalších nástrojů máme nasmlouvány externí dodavatele, kteří mohou prakticky ze dne na den zahájit práce. Kdo nabídne nejlepší podmínky, uspěje, nikoho neupřednostňujeme, nikoho nediskriminujeme.

Díky opatřením a extrémnímu nasazení našich kolegů v provozu, a patří jim za to dík, se nám v loňském roce podařilo šíření kalamity radikálně zbrzdit. Je nám líto, že se totéž nepodařilo na některých jiných majetcích. I v příštím roce jsme připraveni v nastoupeném trendu pokračovat.

Pan Kinský musí sám uznat, že dosavadní postup Lesů ČR nebyl tak špatný, jak píše. Jinak by jistě v představenstvu své společnosti neangažoval bývalého manažera státního podniku, který měl v minulých letech na starosti lesy na Vysočině.

Závěrem musím uvést, že mne velmi mrzí způsob argumentace pana Kinského. Já i moji kolegové jsme připraveni vést věcnou diskusi s kýmkoliv. Je nám však líto, když musíme vyvracet zjevné nepravdy a zavádějící zkreslená tvrzení. Několikrát jsem již opakoval, že Lesy ČR nemohou být a nebudou dál „otloukánkem“, na kterého se snese odpovědnost za všechno negativní, co se děje v našem lesnictví.

Josef Vojáček
generální ředitel LČR, s. p.