Toto zařízení ptákům poskytne podmínky ke hnízdění a zároveň městu umožní šetrným způsobem regulovat jejich populaci. Když mají holubi k dispozici vhodný prostor se zdroji potravy a vody, přirozeně zde zahnízdí a budou čas trávit uvnitř místo toho, aby se zdržovali na místech, kde je jejich výskyt nežádoucí, jako jsou například parapety či střechy památek.  V holubníku lze navíc odebíráním části vajec regulovat jejich počty a tím zmenšit velikost hejna. Holubník bude provozovat naše Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy.

Holubník jsme vybudovali na Starém Městě v Praze 1 kousek od radnice na Mariánském náměstí, v budově, na jejíž půdě se holubi již dříve sami shlukovali. Na tuto půdu jsme umístili jednoduchou dřevěnou vestavbu, jejíž součástí jsou boxy pro zahnízdění, sedáky, krmítka i zásobníky na vodu. Kapacita takového holubníku je asi 150 ptáků. Jakmile se ptáci zabydlí v holubníku, nebudou mít důvod zůstávat na místech, kde mohou vadit, jako jsou fasády památek či okenní parapety bytových domů. Regulace holubí populace pak probíhá tak, že se holubům část vajec odebere a nahradí umělými, díky čemuž se hejno tolik nezvětšuje a dlouhodobě může holubů ubývat.

Náklady na vybudování pražského městského holubníku činily 142 000 korun. Naše Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy, která bude provoz zařízení včetně veterinární péče zajišťovat, má s holuby bohaté zkušenosti. Od začátku jejího fungování patří holubi mezi pacienty, o které se stará a kterým pomáhá.

Městský holubník je prvním zařízením, které vzniklo z podnětu hlavního města. V přípravě je však již delší dobu obecní holubník na Vítkově, který plánuje postavit městská část Praha 3.

V zahraničí jsou městské holubníky považovány za účinný a zároveň šetrný způsob regulace hejn holubů ve městech a v Německu, Rakousku či v Nizozemsku fungují již řadu let. Odborníci je považují za vhodnější metodu než nyní častěji používaný odchyt, případně odstřel holubů. Ten podle výzkumů nemá v důsledku na velikost hejna žádný vliv, protože se po zásahu naopak pro ostatní holuby v teritoriu rozšíří potravní nabídka, na kterou reagují vyšší snůškou vajec, a počty se rychle upraví na původní stav.

Jako druh stojí holubi někde na pomezí mezi domácí zvířaty a volně žijícími živočichy a člověk má na jejich složité situaci svůj značný podíl. Holub „měšťák“ nebo „věžák“, jak se říká příslušníkovi holubí populace ve městech, totiž pochází z původního druhu holuba skalního, který byl člověkem domestikován, později ale opět zdivočel. Holub si tak není schopen v zimním období sehnat dostatek přirozené potravy, a proto je na člověku závislý.