Příčinou je zpracovávání a odvoz smrků napadených lýkožroutem smrkovým. Kvůli dlouho trvajícímu suchému počasí klesá jejich odolnost a správa parku kůrovcová ohniska v zásahových zónách důsledně zpracovává, aby nedošlo k nežádoucímu namnožení kůrovců.

„Bohužel nelze přesně předpovědět, které cesty budou odvozem dřeva zatíženy nejvíce, kůrovcová ohniska se budou objevovat nahodile v různých částech smrkových porostů,“ říká Pavel Benda, ředitel Správy Národního parku České Švýcarsko, a dodává: „V rámci těchto nahodilých těžeb čerstvě napadené smrky z lesa odvezeme v zákonných termínech a vznikající plošky zároveň využijeme pro návrat listnatých dřevin či jedlí do zdejších lesů.“

Současné smrčiny, které jsou převážně monokulturního charakteru, byly na území dnešního národního parku i jeho širšího okolí zakládány po tzv. mniškové kalamitě[1] z počátku 20. let minulého století. Tehdejší vlastníci lesů vycházeli z předpokladu holosečného způsobu hospodaření při dosažení mýtního věku stromů. To je v kontextu dnešního národního parku nemyslitelný přístup, proto jeho správa již od svého vzniku v roce 2000 smrkové porosty postupně přeměňuje v přírodě bližší lesy[2]. Za 18 let existence národního parku takto byla přeměněna již zhruba čtvrtina zdejších smrkových monokultur.

Poznámky:

[1] Bekyně mniška je noční motýl, jehož larvy dokáží způsobit kalamitní žír smrkových či borových lesů. V širší oblasti Českého Švýcarska k takovému žíru došlo okolo roku 1920.

[2] Využívá přitom metody tzv. výběrových těžeb, kdy se snižuje zakmenění smrkového porostu vytěžením zhruba poloviny stromů, čímž do porostů vniká více světla a je tak podpořen růst listnatých dřevin či výsadeb jedlí v podrostu.