Vzhledem k podané žádosti na zapsání krajiny v okolí hřebčína v Kladrubech nad Labem se krajští zástupci sešli s představitelem místní chráněné oblasti Alexanderem Ytteborgem. Zajímali se nejen o samotný proces zápisu, ale i o další náležitosti spojené s ochranou UNESCO.

Oblast Rjukan je příkladem industriálního dědictví uprostřed divoké přírody. Na začátku 20. století zde firma Norsk-Hydro Company vybudovala továrnu na výrobu umělých hnojiv založenou na zachycování dusíku ze vzduchu. Během druhé světové války se ve městě nacházela německá továrna na těžkou vodu, která se stala cílem úspěšné spojenecké operace Telemark. Továrna zde byla umístěna díky vodní elektrárně Vemork, která poblíž města vyráběla nadbytek elektrické energie. Od roku 2015 je Rjukan společně s nedalekým městem Notodden a celým údolím, kde se nachází hydroelektrárna včetně přívodních potrubí, rozvody elektrické energie, železniční trať, továrny a obce z 1. poloviny 20. století, zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

„I přesto, že je celá industriální oblast Rjukan zaměřena zcela jinak než hřebčín v Kladrubech nad Labem, tak každá žádost má řadu společných jmenovatelů. Vzhledem k tomu, že byl Rjukan zapsán před třemi lety, mají zástupci čerstvé vzpomínky a zkušenosti včetně těch problematických. Proto je pro nás důležité znát, jakým způsobem se vypořádali například s podmínkami ochrany budov, se zajištěním dopravní infrastruktury, s propagací a prezentací celé oblasti, ale také s některými problémy, které nominační proces provázely. Díky tomu se můžeme na řadu věcí připravit a předcházet možným komplikacím,“ uvedl hejtman Martin Netolický. „Velmi důležitá je podpora nejen místní a regionální samosprávy, ale především státu. Ten v tomto konkrétním případě uvolnil přibližně 50 milionů eur na práce spojené se záchranou budov, továren a artefaktů včetně hydroelektrárny či továrny na těžkou vodu,“ popsal situaci v této norské oblasti hejtman Martin Netolický.

V oblasti Rjukanu žije v současné době okolo šesti tisíc obyvatel, kterým se daří z udělení statutu UNESCO profitovat. „Díky ochraně se podařilo rozšířit například muzeum, které je v továrně na takzvanou těžkou vodu ve Vemorku. Rozrostly se zde také návazné služby jako stravování či ubytování, narostl počet pracovních míst a celkově se podařilo zlepšit životní podmínky obyvatel celé oblasti, kteří od samého počátku zapsání na listinu UNESCO podporovali,“ shrnul norské zkušenosti 1. náměstek hejtmana Roman Línek, který je také předsedou Rady památky krajiny pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem. „Chceme se detailně podívat na zpracovanou a úspěšnou žádost norské strany. Všechny kroky spojené s podáním žádosti vyčíslila norská strana na jeden milion eur, nicméně po zápisu se tyto prostředky mnohonásobně vrací,“ doplnil Línek.

Představitelé kraje se zajímali nejen o ochranu památek, ale také přírodních zdrojů. „V norské legislativě je zakotven zákon, který zakazuje soukromým osobám kupovat vodopády, které jsou využívány jako zdroje elektrické energie. Vodní elektrárny jsou zde vzhledem k charakteru přírody velmi rozšířené a norská vláda chtěla tímto zákonem zakázat jakékoliv veřejné obchodování se svým bohatstvím,“ uvedl jeden ze zajímavých příkladů předseda kontrolního výboru krajského zastupitelstva Miloš Akerman.