Podle analýzy společnosti SITA CZ, která patří mezi největší tuzemské zpracovatele odpadu, je až 20 % nebezpečného odpadu ukládáno na hraně zákona a bez řádně odvedených poplatků do státní pokladny. Tento odpad je často velmi rizikový a představuje vážnou hrozbu pro životní prostředí a lidské zdraví.

Nejednoznačná právní úprava umožňuje, že ročně je na skládky uloženo přes 25 tisíc tun nebezpečných odpadů včetně toxických, hořlavých či jinak nebezpečných látek. „Ty by měly být správně odborně odstraněny pokročilejšími likvidačními technologiemi, například v řízené spalovně nebezpečných odpadů,“ říká Petr Špičák, technický ředitel SITA CZ (viz tabulku).

Nebezpečné látky jsou legálně používány k zabezpečení skládek
Nebezpečné látky jsou ukládány bez jakéhokoli zabezpečení, paradoxně, v takzvaném režimu technického zabezpečení skládek: nebezpečný odpad se tedy používá k zabezpečení skládek! Umožňují to špatně nastavené právní předpisy o odpadech, jejichž tolik potřebné přepracování vláda opět odložila. „Je alarmující, že stávající právní předpis umožňuje vydávat toxické látky za materiál na technické zabezpečení skládky, aniž by z toho pro provozovatele ze zákona vyplynula jakákoli sankce,“ varuje Petr Špičák, technický ředitel SITA CZ.

Firmy ukládají nebezpečný odpad v režimu technického zabezpečení skládky kvůli nižším nákladům za likvidaci. Zatímco bezpečné uložení nebezpečného odpadu stojí zhruba 7000 korun za tunu, v režimu zabezpečení skládky je to pouze 700–2000 korun. V tomto režimu je možno uložit až 20 procent odpadu z každé skládky.

Nesmyslný právní stav nahrává nelegálním způsobům nakládání s odpadem, což potvrzují i další odborníci: „Je bohužel pravda, že pojem technologický materiál je zneužíván. U tohoto typu materiálu nejsou pravděpodobně prokazovány skutečné vlastnosti odpadu. Pokud by tento proces proběhl, nebylo by uvedené použití možné,“ potvrzuje Dagmar Sirotková, vedoucí Centra pro hospodaření s odpady.

Odstranění ekologických škod bude stát miliardy korun

Situace představuje riziko vážných ekologických havárií podobných té ze soukromé skládky Pozďátka, za jejíž sanaci zaplatil stát přibližně 500 milionů korun. „Kromě toho bude pokračovat tristní stav, kdy za uložené odpady nejsou řádně odváděny poplatky do Státního fondu životního prostředí, což může činit ztrátu až do výše 150 milionů korun ročně,“ dodává Petr Špičák.

Odstranění ekologických škod vzniklých státem tolerovaným nezodpovědným skládkováním přijde stát na desítky miliard korun: „Je to tikající bomba, bohužel lze jen těžko odhadnout, kolik nebezpečného odpadu doposud bylo v Česku tímto způsobem uloženo. Každopádně se odstranění ekologických zátěží vyšplhá na miliardy,“ varuje Petr Špičák.

Černé skládky vznikají s vědomím státu

Za vznik a existenci skládek na hranici legálnosti může liknavý a nekoncepční přístup státu. Česko čeká téměř osm let na legislativní impuls, který by nekalým praktikám v odpadovém hospodářství zabránil. „Klíčem je koncipovat strukturu odpadového hospodářství směrem od prostého skládkování k  materiálovému a energetickému využívání odpadů. To velmi slibně avizovaly přípravy nového zákona o odpadech, který měl platit od roku 2014. Bohužel, současná vláda tento zákon právě smetla ze stolu,“ říká Petr Špičák.

Bez určení jasného koncepčního směru pro odpadové hospodářství v České republice nelze zajistit žádoucí investice do moderních technologií pro zpracování a využití odpadů, ať už z fondů EU či ze soukromých zdrojů, a odpadové hospodářství prakticky zůstane zakonzervováno v současném, zcela nevyhovujícím stavu.

„Zastavení příprav pro přijetí nového zákona o odpadech způsobí to, že problematické a neekologické skládkování odpadů se stane na období dalších mnoha let nejvyužívanějším způsobem odstranění odpadů,“ uzavírá technický ředitel SITA CZ Petr Špičák. Toto setrvání stavu na nejméně ekologické platformě představuje zabrzdění rozvoje moderních technologií, ale zároveň také vážnou ekologickou hrozbu.