Zemědělská půda v Chlumu nedaleko Třeboně byla dlouho ve spoluvlastnictví dvou žen z Prahy. Jak později vyšlo najevo, obě dávno zemřely. Zaměstnanci ÚZSVM na majetek zaměřili pozornost, neboť majitelky nebyly v katastru nemovitostí blíže identifikovány.

Dobové prameny ukázaly, že se jednalo o sestry, rodačky z Chlumu, které do Prahy přivedl sňatek. Rozlehlé polnosti v jižních Čechách zdědily v roce 1947 po starším bratrovi. Ačkoliv kořeny rodu sahaly do Chlumu nejméně na konec 18. století, v místě nakonec z rodiny nezbyl nikdo, kdo by se o majetek postaral.

Obě ženy zemřely v Praze na začátku 70. let bez dalších dědiců. Státu jako odúmrť připadla hotovost 150 Kčs, 30 Kčs na vkladní knížce a členský podíl v bytovém družstvu v hodnotě 100 Kčs. Na rozsáhlé pozemky na Třeboňsku se zapomnělo. Do vlastnictví státu přešly až za 50 let díky tomu, že ÚZSVM nechal dědictví projednat.

Pozemky byly předány Státnímu pozemkovému úřadu, který získaný majetek využije jako půdní rezervu.