Jejich instalace s názvem „DNA“ využívá ultrafialové osvětlení, které umocňuje barevně-světelné efekty skla v temných zákoutích jeskyní. „O jejich tvorbě, známé u nás i v zahraničí pod značkou Crystal Creative, v budoucnu ještě nepochybně uslyšíme,“ říká vedoucí ZAJ Barbora Šimečková. Instalace bude k vidění do konce října.

Správa Zbrašovských aragonitových jeskyní pořádá výstavy výtvarného umění nepřetržitě od roku 1981, tradice byla přerušena jen v letech, kdy procházela jeskyně či provozní budova stavební rekonstrukcí. Za zrodem výstav stála iniciativa tehdejšího vedoucího ZAJ Vlastimila Helcla a jeho nápad využít jeskyně jako dějiště kulturních akcí. „V té době to byl odvážný pionýrský počin, dnes je „oživování´ prohlídek památkových či přírodních turistických cílů naprosto běžné. Během let se v jeskyních uskutečnilo mnoho výstav, koncertů a divadelních představení,“ přibližuje Šimečková.

Postupem času se vytříbily zkušenosti a výstavy zůstaly natrvalo neodmyslitelnou součástí zbrašovské návštěvnické sezóny. Otevírají se vždy na počátku prázdnin a trvají zpravidla do konce hlavní sezóny. K instalacím slouží poslední zpřístupněná prostora návštěvní trasy – Mramorová síň. Její členitá morfologie s balvanitým suťovým svahem a důsledná absence viditelných technických prvků, například zábradlí či rozvaděčů, přímo vyzývají k umístění uměleckých skulptur. „Mikroklimatické podmínky podzemí, především téměř stoprocentní vzdušná vlhkost, limitují použití výtvarných materiálů, které musejí být inertní i vůči jeskynnímu prostředí a výzdobě. Nejčastěji se proto setkáme s keramikou, laminátem, osinkocementem, kamenem, sklem, ocelí či smaltem,“ popisuje Šimečková.

Výstavy prezentují zásadně současné autory, od těch začínajících až po renomované umělce zvučných jmen, namátkou například sochařů Olbrama Zoubka, Evy Kmentové, Miroslava Machaly, Michala Trpáka či sklářů Josefa Divína a Jaroslava Koléška.

K objevu Zbrašovských aragonitových jeskyní v místním kamenolomu došlo na přelomu roku 1912/1913. Je spojen se jmény bratří Josefa a Čeňka Chromých, kteří do nich poprvé pronikli a následně se věnovali jejich průzkumu. V roce 1914 byla nalezena pohodlnější přístupová chodba z údolí řeky Bečvy a od roku 1926 jsou jeskyně elektricky osvětleny a zpřístupněny veřejnosti. Celková délka známých chodeb v současnosti činí 1,4 kilometru, z toho turisté zhlédnou okruh dlouhý 375 metrů. Unikátem jsou kuželovité raftové stalagmity nebo kulovité povlaky stěn připomínající koblihy. Vzácná modifikace uhličitanu vápenatého, minerál aragonit, vytváří na stěnách bílé jehlicovité krystaly. ZAJ jsou jedinými zpřístupněnými jeskyněmi hydrotermálního původu v Česku, na jejich vzniku se totiž kromě běžné srážkové vody podílela také teplá uhličitá kyselka. Ta se využívá ve zdejších lázních k léčení nemocí srdce a krevního oběhu. Nedaleko se nachází nejhlubší propast ČR a nejhlubší zatopená propast světa – Hranická propast.

Loňský a letošní rok byl vyhlášen Mezinárodním rokem jeskyní a krasu 2021/22 - International Year of Caves and Karst (IYCK). Správa jeskyní ČR se do něj zapojuje s mottem „Pečujeme o jeskyně, abyste je mohli poznávat, porozumět jim a společně s námi chránit“. Letos se zaměřuje na školní výpravy, pracovní list pro ně nabízí i ZAJ.

Fotogalerie z vernisáže výstavy je ke zhlédnutí ZDE.
Aktuality ze Zbrašova lze najít i ZDE.