Minimální kontrolovatelný výkon (MKV) je nejnižší úroveň výkonu dostatečná k provedení testů elektrárny za samostatně se udržující kontrolovatelné řetězové štěpné reakce. Pomocí přístrojů byl ustálen neutronový tok v aktivní zóně reaktoru na požadované hodnotě. Jaderní inženýři obvykle říkají, že reaktor po dosažení MKV „začal žít“. Jde o zásadní krok v přípravě nového bloku v produkci elektřiny.

Nyní odborníci provedou řadu zkoušek zařízení a po jejich úspěšném zakončení bude završena i etapa fyzikálního spouštění. Činnost se přesune k energetické části elektrárny, jednotlivá zařízení budou opakovaně testována za postupně zvyšované hodnoty výkonu.

Šestý a sedmý blok Novovoroněžské jaderné elektrárny jsou stavěny podle typového projektu AES-2006, který zahrnuje reaktory VVER-1200 o instalovaném výkonu 1200 MW. Ty patří do generace III+, která nejen že splňuje všechny požadavky kladené na současné jaderné elektrárny včetně takzvaných pofukušimských opatření, ale také mnohem striktnější požadavky očekávané od nových jaderných bloků. Jde především o další zlepšení bezpečnosti pomocí rozšíření počtu pasivních bezpečnostních systémů a zlepšení účinnosti elektrárny.

K připojení šestého bloku k síti má dojít letos v létě a do konce roku má být zahájen komerční provoz. Reaktory generace III+ jsou ve výstavbě také ve Spojených státech, Francii, Číně a dalších zemích, šestý blok Novovoroněžské elektrárny je prvním, jehož výstavba byla dokončena a který vstoupil do fáze fyzikálního spouštění.

Provozovatelem Novovoroněžské elektrárny, stejně jako všech ostatních ruských jaderných elektráren, je společnost Rosenergoatom, součást ruské korporace Rosatom. Elektrárna se nachází na břehu Donu poblíž města Voroněž v evropské části Ruska. Jde o elektrárnu, která má od svého založení zásadní význam pro vývoj reaktorů typu VVER. První dva bloky postavené v 50. a 60. letech mají vývojové typy ruských tlakovodních reaktorů a byly trvale odstaveny v letech 1988 a 1990. Další dvojice bloků má reaktory VVER-440, které byly uvedeny do komerčního provozu v letech 1972-1973 a jde o první reaktory tohoto typu. Podobné prvenství drží i pátý blok elektrárny, který se po uvedení do provozu v roce 1981 stal prvním reaktorem VVER-1000.

Ruská Státní korporace pro atomovou energii Rosatom spojuje více než 250 podniků, ve kterých pracuje přibližně 262 tisíc lidí. Strukturu korporace tvoří čtyři vědeckovýzkumné a průmyslové komplexy, podniky jaderného palivového cyklu, objekty jaderné energetiky a flotila jaderných ledoborců, která je jediná svého druhu na světě. Rosatom je jediná korporace na světě, jejíž součástí jsou podniky kompletního jaderného cyklu - od těžby, zpracování a obohacování uranu přes projektování a výstavbu jaderných elektráren, výrobu paliva až po vyřazování jaderných zařízení z provozu a nakládání s radioaktivními odpady a použitým jaderným palivem včetně jeho přepracování.

Rosatom je vlastníkem a provozovatelem všech deseti jaderných elektráren na území Ruské federace, na nichž pracuje 35 bloků produkujících přes 17 % veškeré elektřiny vyrobené v Rusku. Mezi tyto reaktory patří i rychlý sodíkem chlazený reaktor BN-800, který je nejvýkonnějším průmyslovým reaktorem tohoto typu na světě.

Rosatom zaujímá přední pozici na světovém trhu s jadernými technologiemi. Desetileté portfolium exportních zakázek Rosatomu přesahovalo na konci roku 2015 hodnotu 110 miliard amerických dolarů a patří do něj 34 bloků jaderných elektráren ve 12 zemích světa.