„První světová válka ve svých důsledcích zásadním způsobem překreslila politickou mapu světa a změnila těžiště moci a vlivu v Evropě i ve světě. Na pozadí válečných operací a velké politiky však nesmíme zapomínat na osobní rozměr této obrovské lidské tragédie, která osudově poznamenala životy takřka všech našich předků.

Ani rok 1916 nepřinesl na frontách zásadní rozhodnutí. Nadějná očekávání obou znepřátelených táborů se rozplynula v bezradnosti. Vedení této války se změnilo ve stroj s bezohledným důrazem na efektivitu a maximální využití všech dostupných zdrojů. Nejen vojáci na frontě, ale i civilisté v zázemí čím dál citelněji vnímali totální rozměr tohoto konfliktu. Bitva o Verdun či britsko-francouzská ofenziva na Sommě, jež přinesly statisíce mrtvých a zraněných, patří k nejkrvavějším střetnutím v dějinách lidstva,“ uvedl ve svém projevu generál Bečvář.

Bilance válečných operací roku 1915 nevyznívala pro státy Dohody příznivě. Na východní frontě německá a rakousko-uherská vojska prolomila ruské linie a v následujících bojích postoupila o stovky kilometrů na východ. Společně s Bulharskem obsadila Srbsko podporované Dohodou a Turecko s německou a rakousko-uherskou pomocí odvrátilo pokusy o ovládnutí černomořských úžin. Ani opakovaným italským ofenzívám na řece Soči se nepodařilo vážněji narušit tamní rakousko-uherskou obranu.

A přece tyto úspěchy nepřinesly Ústředním mocnostem kýžené rozhodující vítězství. Jejich stratégové si uvědomovali, že čas pracuje proti nim a že s prodlužujícím se konfliktem se jednou projeví větší lidský i hospodářský potenciál Dohody.

Jestliže během roku 1915 Ústřední mocnosti ještě těžily z nedokonalé koordinace dohodových ofenzív, v následujícím roce se tak dít nemělo. V táboře Ústředních mocností se sice také rokovalo o společném postupu v roce 1916, ale navzdory okázale deklarované vzájemné spolupráci náčelníci generálních štábů Německa a Rakouska-Uherska nenašli společnou řeč a každý sledoval vlastní strategické plány. Přestože se veřejnost navenek těšila z dobytých vítězství, z nejvyšších míst se ozývaly pesimistické hlasy volající po co nejrychlejším skončení války. Ale jakými prostředky toho dosáhnout? Najít cestu ze společné pasti, to byl ostatně úkol pro oba znepřátelené tábory vzájemně zaklíněné v pozičních bojích, upozorňuje autor výstavy.

Ani rok 1916, ještě zhoubnější než ten předchozí, nepřinesl na frontách zásadní rozhodnutí. Nadějná očekávání obou znepřátelených táborů se rozplynula v bubnové palbě úporných sebezničujících ofenzív.

Jak ale vážně vyklouznout z dokonalé pasti války? Čím vyšší byly ztráty a čím více bylo vynaloženo prostředků k porážce protivníka, tím bylo obtížnější se spokojit s kompromisy. Jen přesvědčivé vítězství mohlo ospravedlnit tyto oběti. A tak ve jménu pracně formulovaných válečných cílů měla být prolévána krev v míře ještě hojnější než dosud, uzavírá autor.

Výstava Válečný rok 1916 přináší pohled na významné ofenzivy a průběh bojů na jednotlivých frontách. Část výstavy je věnována také čs. zahraničnímu odboji, především úsilí o zformování našich jednotek, a situaci v českých zemích.