Na veřejnou ochránkyni práv se obrátil těžce nemocný muž se stížností na nízký invalidní důchod. Od dětství byl vážně tělesně i psychicky nemocný, v roce 2000, kdy mu bylo 16 let, musel být poprvé hospitalizován v psychiatrické nemocnici, v roce 2003 ošetřující lékařka ve zprávě konstatovala, že vyléčení nelze očekávat. Po marných pokusech najít si zaměstnání a po opakovaných hospitalizacích požádal až v roce 2007 o invalidní důchod a k tomuto datu mu byl přiznán částečný důchod ve výši 2500 Kč. Po dalším zhoršení zdravotního stavu byl v roce 2008 na základě nového posouzení zdravotního stavu uznán plně invalidním ale s důchodem jen 2 900 Kč (postupně valorizováno až na konečných 3500 Kč). Muž se domníval, že důchod nemá přiznán ve správné výši a že je znevýhodněn za to, že se snažil hledat si práci a o invalidní důchod požádal až v roce 2007. Několik let se s pomocí rodiny, sociálního pracovníka i právničky marně snažil dosáhnout zvýšení důchodu a nakonec se obrátil na ombudsmanku.

Vzhledem k pochybnostem o stanovení data vzniku invalidity zahájila ombudsmanka šetření. Zjistila, že není zřejmé, jak dospěla posudková lékařka v roce 2007 k závěru, že se muž stal částečně invalidním k datu v roce 2007. Ani ona, ani druhá posudková lékařka v roce 2008 se nezabývaly možností vzniku invalidity před rokem 2007 a ze záznamů není zřejmé, že by si vyžádaly doplňující dokumentaci nebo vyšetření, přestože z doložených lékařských zpráv vyplynulo, že se muž psychiatricky léčil už od roku 2000. Podle ombudsmanky tak byly oba záznamy o posouzení zdravotního stavu neúplné a nepřesvědčivé.

„Datum vzniku invalidity je u invalidních důchodů naprosto klíčové. Jeho chybné stanovení může mít závažné důsledky pro život žadatele i jeho blízkých, neboť právě od tohoto data se zjišťuje, zda žadatel o důchod splnil podmínku získání potřebné doby pojištění. Je proto na posudkových lékařích, aby shromáždili a řádně vyhodnotili veškeré podklady, z nichž se prokázat, jak se zdravotní stav vyvíjel a od jakého data zdravotní stav odpovídá invaliditě,“ vysvětluje ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „V poslední době jsem se setkala s více případy lidí s psychickým onemocněním, jejichž zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen. Chápu, že je složitější zhodnotit jejich stav, vývoj onemocnění a jeho vliv na pracovní schopnosti, ale tento případ ukazuje, jak závažný dopad má chyba posudkového lékaře.“

Česká správa sociálního zabezpečení reagovala na šetření ombudsmanky mimořádnou kontrolní lékařskou prohlídkou zaměřenou na možnost stanovení dřívějšího data vzniku invalidity. Podle nového posudku byl muž částečně invalidní už od roku 2000, plně invalidní pak od roku 2008.

Díky tomu, že se datum vzniku částečné invalidity posunulo do doby, kdy muži bylo teprve 16 let, splnil podmínku pro přiznání důchodu v mimořádných případech, při němž se uplatní zvláštní způsob výpočtu důchodu. Podle nového rozhodnutí ČSSZ měl muži od roku 2000 náležet částečný důchod ve výši 3 150 Kč a od roku 2008 plný invalidní důchod ve výši 9 500 Kč. Se zohledněním valorizací byl muži vyměřen aktuální invalidní důchod 12 000 Kč a k tomu doplatek důchodu od 1. 1. 2006 ve výši 1 030 000 Kč (přestože měl na důchod nárok už od roku 2000 Kč, doplatek lze podle zákona poskytnout nejvýše k 1. 1. 2006).

„Oceňuji, že ČSSZ reagovala ihned po mém sdělení, že ve věci zahajuji šetření. V tomto směru musím kvitovat přístup ČSSZ, že nedostatky, na které upozorním, napravuje obvykle rychle,“ uzavírá ombudsmanka.

Osud, jaký bychom nikomu nepřáli

Dnešní třicátník pan J. v 9 letech onemocněl Hodgkinovým lymfomem, absolvoval operaci, chemoterapii, radioterapii a dodnes je v péči onkologů. V 15 letech se u něj projevila vážná psychická porucha a v roce 2000, v šestnácti letech, musel být poprvé hospitalizován v psychiatrické nemocnici. S velkými obtížemi a s pomocí rodiny se mu podařilo dokončit střední školu. Trpěl schizofrenií a jeho stav byl označen za nevyléčitelný. Užíval silná antipsychotika a byl opakovaně hospitalizován v psychiatrické nemocnici. Přesto se snažil získat zaměstnání, jenže vedlejšími projevy léků, které musel užívat, byla zpomalenost, ospalost, nekoordinovanost, nesoustředěnost, potíže s motorikou, pamětí apod., takže práci nemohl najít. Pouze jednou se mu podařilo najít zaměstnání a tři měsíce pracovat. Protože neměl žádný příjem, požádal nakonec v roce 2007 o invalidní důchod a byl mu přiznán částečný ve výši 2500 Kč. Doufal, že se jeho choroba ustálí a umožní mu pracovat, jenže místo toho následovala další hospitalizace v psychiatrické nemocnici. Znovu proto v roce 2008 požádal o invalidní důchod snovým posouzením zdravotního stavu. Byl uznán plně invalidním s důchodem ve výši 2900 Kč.

Jeho potíže se dál zhoršovaly a v roce 2009 mu byl magnetickou rezonancí zjištěn nádor velkého rozměru v mozku. Podrobil se několika operacím, celý rok byl upoután na lůžku a napojen na přístroje. Dostal se však z toho, začal sám dýchat, polykat i chodit, ale zůstalo mu částečné ochrnutí. Dál se léčí kvůli schizofrenii.

Nejen pro něj, ale i pro jeho rodinu, je vyřešení situace obrovskou úlevou. Jak napsala matka pana J. která mu s podnětem ombudsmance pomáhala: „My jsme nebyli schopni několik let při jednání na ČSSZ dosáhnout žádného výsledku. Velkou naději jsme vkládali do aktivity jednoho sociálního pracovníka, který si vzal doklady a podklady a společně s právničkou navštívili pracoviště ČSSZ. Ani oni ničeho nedosáhli. Snad se synovi nyní bude lépe do budoucna žít i poté, co já už nebudu moci být jeho finanční oporou.“