Vládní návrh má zmírnit škody způsobené předchozí novelou z podzimu 2014, která citelně oslabila ochranu práv odběratelů telekomunikačních služeb - od volání přes internet až po kabelovou televizi.

„Za nejdůležitější považujeme přepracování paragrafu, který umožňuje operátorům, aby měnili smlouvy, jak chtějí, aniž by zákazníci mohli smlouvu ukončit,“ říká Miloš Borovička, právní poradce dTestu, a dodává: „Další úpravy zákona umožní rychlejší změnu operátora, což by mělo vést ke zlepšení konkurence a snížení cen.“ Návrh není tak přísný jako evropská směrnice o univerzální službě, která předpokládá, že zákazníci mohou ukončit smlouvu kdykoliv, kdy operátor mění podmínky. Zvýšení pokut, které novela rovněž zahrnuje, by ale mělo operátory odradit od porušování zákona.

Novela je nyní v prvním čtení. Sněmovna se bude muset vypořádat i s pozměňovacími návrhy. Zatím jediný předložil poslanec Leo Luzar, který chce, aby výpovědní doba byla stanovena na maximálně 30 dní. Dále navrhuje, aby při automatickém obnovování smlouvy bez výslovného souhlasu zákazníka došlo ke změně závazku – ze smlouvy na dobu určitou by se stala smlouva na dobu neurčitou, kterou lze snáze vypovědět. „Tento pozměňovací návrh by spotřebitele posílil. Automatické prodlužování fixuje české zákazníky ve smlouvách obvykle na dva roky a v případě, že se objeví lepší nabídka, spotřebitelé musí buďto čekat, nebo se draze vyplatit,“ uvádí Borovička. Výpovědní doba smluv na dobu neurčitou je již dnes obvykle měsíční, v praxi to ale vypadá jinak. Operátoři totiž stanovují počátek výpovědní doby tak, že běží až od prvního dne měsíce následujícího po datu podání výpovědi.

Novela se projednává velmi rychle. Ačkoliv povede ke zlepšení postavení spotřebitelů, o některých věcech se nestihlo diskutovat. „Za další problém považujeme způsob, jakým operátoři informují o změnách či prodloužení smlouvy,“ říká Borovička a vysvětluje: „Zákon nařizuje, aby tyto informace sdělovali stejnou cestou, jakou doručují vyúčtování. To je ale často schované v samostatném souboru v internetové aplikaci, a tak oznámení neplní svůj účel. Optimální by bylo, kdyby způsob informování mohl prováděcím předpisem určit Český telekomunikační úřad, lépe by se mohlo reagovat na aktuální situace a trendy.“ Taková úprava by lépe odpovídala směrnici o univerzální službě, která takovou pravomoc regulátora očekává.