Návštěva britského europoslance a předsedy frakce Evropa svobody a demokracie v Evropském parlamentu Nigela Farage byla pro české euroskeptiky bezesporu nejvýznamnější událostí roku a možná nejen roku. Bez nejmenších pochyb prý splnila jejich očekávání a do žil jim vlila čerstvou a horkou krev.

Mezi posluchači v sále sedělo mnoho známých tváří, například vicekancléř prezidenta Petr Hájek, europoslanec Ivo Streček, senátor Petr Pakosta, bývalý poslanec EP Vladimír Železný, nebo dva kandidáti na prezidentský úřad, šéfka Suverenity Jana Bobošíková a tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl. Z Hradu Nigelu Farageovi naslouchal také zástupce ředitele zahraničního odboru Jiří Brodský. Akci moderoval předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín.

Farage měl v Praze hektický den, poskytl množství rozhovorů, jeden z nich dokonce už během cesty z letiště. Jednal s prezidentem Václavem Klausem, absolvoval schůzku se šéfy dalších dvou euroskeptických stran – s předsedou Svobodných Petrem Machem a šéfem slovenské Slobody a solidarity Richardem Sulíkem. Večer pak vystoupil s přednáškou „Pravda o Evropě“ na setkání konzervativní pravicové Akce D.O.S.T.

Bojujeme za naše děti, demokratická revoluce přichází

Sál na Novotného lávce v Praze do posledního místa zaplnily stovky posluchačů a brilantnímu řečníkovi Nigelu Farageovi během jeho projevu publikum nesčetněkrát aplaudovalo. Jeho vzkaz lidem byl jasný: „Nebojte se, neřešte snílky, jsou tu masy lidí, které si myslí, že nepotřebujeme žádné instituce EU, jaké máme dnes. Potenciál lidí, kteří s námi cítí, je obrovský, demokratická revoluce se všude začíná uchycovat,“ naladil vrchní euroskeptik v parlamentu EU.

Farage v přednášce vycházel i z toho, že naše země žila po čtyřicet let pod faktickým diktátem sovětských komunistů. „Většina z vás, kteří žili za železnou oponou, vnímáte tuto situaci jako vytvoření nové sovětské unie. Tohle je bitva za naše děti a vnuky, aby oni mohli žít v demokracii!“ řečnil europoslanec k pozorně naslouchajícímu sálu.

Podle něho je také velký problém, že nemalé množství současných politiků se do veřejného života vrhlo rovnou po ukončení studia. Šéfují nám prý studenti, kteří nemají žádné zkušenosti a praxi. „Z univerzit se rovnou dostali do kanceláří a stali se členy parlamentů, ministry, někdy dokonce i premiéry a mohou se z nich stát evropští komisaři,“ upozornil Farage s poznámkou, že sám začal v osmnácti letech tvrdě pracovat a v politice před zvolením do Evropského parlamentu takto aktivně nikdy nebyl.

Politik odsouzený za zpronevěru se stal eurokomisařem

Ke vstupu do veřejného života ho prý přesvědčil vznik Maastrichtské smlouvy, kterou si dle jeho slov na rozdíl od většiny tehdejších politiků během debat o jejím přijetí celou přečetl a rozhodl se, že musí zasáhnout.

„Řekl jsem si, že pokud to schválíme, většina našich zákonů bude k ničemu, bude za nás rozhodovat Evropská komise, kterou navíc nemůžeme odvolat, nevolíme ji, a která je proti principům demokracie. Během několika týdnů jsme při debatě v hospodě založili stranu. Krátce nato se konaly doplňovací volby, kde jsem se 48 procenty porazil i ty, kteří šli kandidovat do již fungující, zavedené strany,“ vzpomínal Nigel Farage na své začátky.

Když byl v roce 1994 už coby člen Evropského parlamentu svědkem představování nové Evropské komise, nestačil prý zírat. „Bylo řečeno, jak je vše skvělé, že nastupují špičkoví odborníci a všichni by to v europarlamentu měli schválit. Zeptal jsem se jich, zda tuší, že jeden z komisařů byl před čtyřmi lety usvědčen ze zpronevěry a veškeré veřejné funkce mu byly zapovězeny po zbytek života. To na ně působilo jako výbuch bomby. Jeden malý Francouz, šíleně rozčilený a bledý, běhal napravo, nalevo a jako by zavřený v kleci hledal východ,“ ohromoval za bouřlivého potlesku.

„Národy mají právo na existenci, pomůžu s tím kdekoliv“

Tehdy prý v Evropském parlamentu všichni pomyslnou hlaveň pušky obrátili proti němu a vykřikovali, že je ostudou parlamentu.

V souvislosti s fungováním EU a možností občanů jednotlivých zemí na rozhodování o dění uvnitř unie se mluví o demokratickém deficitu, protože lidé nemají žádnou možnosti si zvolit Evropskou komisi a jejího předsedu, tedy faktické vládce unie, a nemohou je tedy ani ve volbách odvolat. Za zmínku stojí fakt, že Komise už od sedmdesátých let neodevzdává žádnou účetní zprávu, v níž byly tehdy odhaleny závažné nesrovnalosti.

Nigel Farage je však přesvědčen, že Evropská unie není nedemokratická, ale přímo protidemokratická. „Dříve jsem byl euroskeptik, dnes jsem jednoznačným oponentem všeho, co se tam děje. Proto budeme bojovat, musíme získat zpátky právo na sebeurčení národů. Kdekoliv v EU bych s tím mohl pomoci, udělám to,“ hřímal rázně.

Europoslanec se také vrátil k téměř legendární epizodě s tak zvaným prezidentem EU Hermanem van Rompuyem, kdy o něm při jeho představování v Evropském parlamentu prohlásil, že má charisma mokrého hadru a působí zjevem nižšího bankovního úředníka. „Bylo nám tehdy řečeno, že když budeme mít prezidenta Evropy, bude to postava velké důležitosti, impozantní figura a nakonec z toho vylezl Herman van Rompuy a nesmějte se, prosím,“ snažil se Farage překřičet bouři smíchu z celého auditoria.