Skupina asi 50 postižených do La Pazu dorazila po stodenní cestě, během níž někteří z nich na vozících, jiní s berlemi, urazili 1500 kilometrů. Cestou žili z darů lidí.  V La Pazu se střetli s policií, která se snažila zabránit v tom, aby se dostali na ulici vedoucí k prezidentskému paláci. "Jako osoby se zdravotním postižením požadujeme rovné zacházení. Jsme Bolivijci, ne cizinci. Máme právo jít na náměstí Murillo," křičel jeden z demonstrantů. Demonstranti chtěli ostrahu překonat, strážce pořádku bili holemi a berlemi. Policisté proti nim použili pepřový sprej.

Protestující chtěli bolivijské úřady upozornit na svoji tíživou situaci. Chtějí, aby je stát ročně podporoval částkou v přepočtu kolem 7500 korun, v současnosti dostávají ani ne třetinu této sumy. "Je nesmírně těžké být člověkem s postižením, dokonce i naši manželé od nás odcházejí, protože se za nás stydí," řekla BBC o své situaci Domitila Francová, která se pohybuje na invalidním vozíku. Tvrdí, že z peněz, které má, sotva vyžije. Sama se stará o čtyři děti, přivydělává si praním a žehlením pro jiné.

BBC uvedla, že postižení, hlavně ti chudí, nemají v Bolívii jednoduchý život. Většina budov není přístupná pro invalidní vozíky, a postižení tak často nemají šanci dostat se do školy nebo do práce. Zákon z roku 2006 měl postiženým poskytnout peníze od občanských sdružení a politických stran. Vyčleněných šest milionů dolarů ale nikdo z nich údajně neviděl. Většina vozíčkářů dostává od státu asi 145 dolarů měsíčně. Například nevidomí lidé inkasují mnohem víc. A to se protestujícím nelíbí. "Rovné zacházení znamená 717 dolarů, protože handicapování jsou lidé stejně jako nevidomí," myslí si demonstrant Julio Encinas.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.