Analýzu právníka Philipa Smitky z právní kanceláře Noerr má k dispozici server E15.cz. Původně skončila na stole mandátového a imunitního výboru, jenž měl ve středu rozhodovat o vydání Petra Nečase – nakonec se tak ale nestalo, když Nejvyšší soud rozhodl, že se na exposlance Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksu vztahuje poslanecká imunita.

Dokument ukázal, že v Německu přidělování postů ve státní správě není trestné. „Nebylo dost času najít rozumnou formulaci pro daný delikt. I v období do roku 1994, kdy byl nově zaveden paragraf 108 e, byly pravidelné pokusy danou problematiku upravit avšak vždy ztroskotaly na problému, jak exaktně ohraničit oblast, která má být skutečně trestněprávním jednáním,“ píše se v analýze.

„V případě, že je jakákoli odměna poskytnuta po hlasování, není již takové jednání stíháno. Nutno říci, že se v případě pojmu koupě předvídaného v paragrafu 108 e se nejedná o koupi v technickém smyslu občanského práva, ale že se vztahuje na jakékoliv poskytnutí majetkových výhod za určité hlasování, na které není jinak žádný nárok,“ dodává právník Smitka.

„Přitom však platí, že pokud poslanec vychází z toho, že určitá výhoda je politicky běžná, bude se jednat o tzv. omyl o zákazu, dle kterého platí, že pokud pachateli při činu chybí vědomí o tom, že páchá trestný čin, tak jedná bez viny, pokud nemohl zabránit takovému omylu,“ uzavírá.

Dohody o hlasování uvnitř politického uskupení jsou tak podle něj považovány za běžný politický jev. Pokud je poslanci za určité hlasování nabídnuta určitá pozice, pak takovou nabídku samo sebou nelze považovat za odměnu, neboť z této nabídky neplyne majetkový/finanční prospěch, jenž by si daná osoba nezasloužila posléze tím, že tuto funkci bude skutečně vykonávat a že za výkon této funkce bude dostávat příslušnou odměnu,“ dodává právník.