Igora Hnízda na ně! Spratek, fakan?

Uplynuly čtyři dny od případu, kdy nezletilá dívka po předchozí přípravě vrazila facku učiteli na Základní škole Za Chlumem v Bílině. Na facebookovém profilu školy po celou dobu přibývají komentáře rodičů i dalších obyvatel. Téma se svezlo mimo jiné k diskusi o tělesných trestech ve školách, které by údajně podobné situace „vyřešily“ rychle a snadno.

„Já tohle udělat na základce, tak chytím, bez rozmýšlení, jednu hned od učitele, dvě od ředitele a bál bych se jít domů, protože táta by mi rozsekal zadnici takovým způsobem, že bych si na ni měsíc nesednul. Jenže v dnešní době se člověk nemůže na zlobivé dětičky ani špatně podívat. Igor Hnízdo na takovéto dětičky,“ byl jeden z prvních komentářů od Jaroslava Kohouta z Bíliny, který vyvolal tuto myšlenku.

Jako jeden z nejráznějších zní názor Jany Šerberové, která by uvítala fyzické tresty ve škole: „Rozhodně nejsem zastánce bití, ale neříkejte mi, že bylo nutné ve škole zrušit fyzické tresty... Tak spratek dostane jednu od učitele, druhou o zeď a příště si to rozmyslí... Bohužel za tohle můžou rodiče... Především na rodičích je, naučit děti úctě. Ono to vysvětlování a domluva vždycky nezabere.. Učiteli přeji brzké uzdravení na těle i na duši... A rodiče toho nevychovanýho fakana nečeká nic příjemného a dobře jim tak. Doufám, že máte alespoň tolik slušnosti koupit kytku velkou jako stodola a dojít se společně se smradem omluvit!“

Mnozí, jako třeba Petra Schrammová, se s ní plně ztotožňují: „Já byla bita jako žito v dětství a žiju, nemám z toho mindráky. Vždy jsem věděla, za co to je. A pokud by moje dítě ve škole neposlouchalo, s klidem bych jim řekla, ať mu ještě přidaj.“

Takový postoj se setkal i s kritikou. „Já bych teda nenechala bít děti od učitelů,“ konstatovala Adéla Pilná a rozjela tím diskusi, která má očividně dva názorové tábory. Většina si i po jejích příspěvcích ale stála za svým: „Jedna výchovná hned po činu udělá víc než čtrnáct dní keců,“ je přesvědčena Jaroslava Sůkalová.

Ukazovátkem přes prsty? Vzpomínám s láskou...

Kritika, která se snáší na hlavu dívky a jejích rodičů, v sobě vine také nit vzpomínek na minulý režim a tehdejší výchovné postupy ve škole.  Diskusní vlákno tak zplodilo v několika vyjádřeních doslova přehlídku někdejších školních trestů.

„Tak já jsem ještě v 1. třídě dostala od pana učitele ukazovátkem přes ruce. Fakt jsme z toho nikdo neumřel a na pana učitele dodnes s láskou vzpomínám. Škoda rány, která padne vedle. Dnešní děti nemají respekt absolutně z ničeho a jediné, čeho se bojí, je fyzický trest. Znáte přísloví: ohýbej stromek, dokud je mladý? Tak tohle je přesně ohýbání,“ vysvětlila Anna Baumgartnerová.

„Respekt, úcta, pokora...To už dnes ve škole neexistuje. Nevím, co by ta děcka dělala, kdyby zažila naši dobu. Počínaje vyhozením za dveře, konče hozením klíčů, lampionu, facka, nakopáním do zadele... konče. A nikdo si netroufl doma stěžovat, jelikož by dostal repete,“ zavzpomínala Naďa Straitová , která se přiklonila k táboru těch, kteří by dali dítěti „na zadek“.

Michala Fritscherová Čížková přidala svou zkušenost: „Já dostávala atlasem po hlavě a byla to nejlepší učitelka na světě...“

Na straně těch, kteří podpořili fyzické ztrestání provinilé žákyně, se ale objevují dvě odnože. Jedna by legitimizovala tělesné tresty od kohokoli včetně učitele, druhá mírnější by to nechala jen na rodičích.  „Učitel má vzdělávat a né vychovávat, od toho jsou rodiče,“ zdůvodnil to Marek Polák. Lucie Koutová Tarantová z Bíliny také tuto myšlenku podpořila: „Není to na kantorovi dávat děti do latě, to mají dělat snad rodiče!“

V ohrožení je i rodič. Vina společnosti a Zemana

Objevuje se ale také skupina dospěláků, která nevidí vinu ani v dítěti, ani v rodičích, ale ve společnosti, která nás formuje.

Jakýsi Zdenda Dendy si dovolil velmi nekorektní komentář: „Dřívější děti, když se nepovedlo, tak byly metalisti a punkáči... Když se dnešní dítě nepovede, je z něj teploušek se štětcem na hlavě, červenými botami, co každý večer dává na poličku, a hubou plnou nadávek na celý svět... Mě jako malého nemlátili, ale jak bych byl drzej, neuctivej, sprostej, tak bych schytal takou přes držku... Dneska twle dostane smrad facku od rodiče a on ho udá za domácí násilí a ještě mu to projde, tak kde to do zadele žijem?!“

Jana Šerberová jeho výlev doplnila: „Jde o to, že se čím dál víc rodičů kloní k nevýchově, aneb americký styl výchovy... Bohužel na to nedojedou jen oni, ale i okolí dítěte a v neposlední řadě dítě samo. Je ostuda nás jako lidí, že jsme tohle dovolili. Základ je prosím, děkuji a úcta. A to je o tom věnovat se dítěti a naučit jej to.“

Jak se již pro PL vyjádřil ředitel teplického gymnázia Zdeněk Bergman, chování dětí „je jen odrazem chování dospělých, které děti napodobují. Tento pedagog je tak mimo jiné kritikem vulgárního slovníku prezidenta Miloše Zemana. „Bezbřehá svoboda vede k tomu, že veřejné projevy jsou stále dravější, hrubší, útočnější, bezohlednější. Někteří politici se tímto způsobem vlichocují do přízně ‚lidových mas‘. A mnozí lidé pak takové chování přijmou za standardní,“ poukazuje na skutečnost, že tu nejde jen o děti. Že je na vině Zeman jako modelový příklad, už přímo napsal i aktivista Martin Uhlíř.

Dítě bije, protože je zraněné a „zavřené“ ve škole

Část veřejnosti se zamýšlí i nad tím, zda násilí v dětech naopak neprohlubuje samotná společnost právě tím, že je uzavírá do škol bez možnosti volby, vyvolává v nich strach a propaguje bití jako běžný rodičovský trest.

Martin Löw proto například na názor Nadi Straitové zareagoval s tím, že si možná respekt a úctu plete se strachem: „Člověk, který si zaslouží respekt, ho má. Člověk, který pracuje jako dozor ve škole, kde děti musí trávit čas proti své vůli, má už výrazně ztíženou startovní pozici.“

Markéta Čermáková se snažila rázné propagátorce násilných trestů vysvětlit cosi podobného: „Společnost zatím nechápe, jak hluboká zranění na dětech nechává ponížení a bití a že právě tyto neléčené šrámy jsou důvodem, proč z nich vyrostou agresivní dospělí,“ odkrývá jiný pohled na „spratka“ s tím, že je naprosto absurdní si myslet, že násilím někomu vysvětlíte, že násilí se nedělá.

„Strach není respekt ani úcta a bití není vedení k porozumění. Samozřejmě ani učitelé nemají být napadáni, na druhou stranu děti jsou odsouzeny na devět let natvrdo k povinné školní docházce, kde jsou zbaveny vlastních kompetencí a vedeni k nenávisti k druhým, protože spolupráce se trestá. Školní prostředí je často traumatizující a děti nemají v podstatě žádnou možnost se mu vyhnout,“ snaží se ještě vysvětlit Čermáková.

Protiromský rasismus?

Tepličanka Eva Kurzweilová zažehla v diskusním vlákně celkem citlivou notu, když upozornila na to, že dívka údajně patří k národnostní menšině. „Nedostala facku učitelka, ale učitel, a ta holčička, která mu jí dala je c…..a,“ reagovala na někoho (vytečkovaným slovem myslí slovo „cikánka“, pozn. red.). Honza Fritsch napsal: „Eva Kurzweilová myslíte černá ,tak to je všem jasný ve městech Teplice Bílina Most Chomutov Jirkov Ústí je to smutný ale je to všude stejný!“

Tepličanka se snažila na romský původ upozornit i na dalším místě: „Lidi, co řešíte? Ta žákyně je z protežované menšiny, která je utiskována, znevýhodněna a další bla bla bla, takže ten učitel co schytal tu facku se jí bude muset omluvit!“

Na popud toho se dále nesla diskuse v duchu, že trestem by bylo odebrání dávek (ačkoli od nikoho věrohodného nezaznělo, že by šlo o dítě ze sociálně slabé rodiny, kde rodiče nemají zaměstnání a podobně).

„Okamžitě bych jim zastavila dávky, vyloučení ze školy.“ „Já taky. Na to oni slyší.“

„No tak to je síla, učitele obdivuju. Další chudinka na sociálních dávkách, klíště, které bude vysávat stát a lid pracující.“

„Zřejmě rodiče výchovu nezvládají, nebo ji v tom dokonce podporují. Proto musí výchovu převzít společnost. To samozřejmě znamená zastavení dávek a platba ústavní péče.“

Protiromské komentáře na stránkách školy, kde šesťačka plánovaně dala facku učiteli.

Doporučení ze Slovenska

Debatu sledoval také reportér slovenské TV JOJ Anton Adamčík, který k tomu přidal svou zkušenost, kde neopomněl zmínit romské slovenské osady (přeloženo): „U nás nyní hrozí zákon o povinné předškolní docházce. Vedl jsem rozhovory s učitelkami, které učí děti z romských osad. Nadřou se, než je dotáhnou do 7. ročníku, když už je jim 16 let, a ty děti nejdou ani na učňák, ale skončí na toluenu v osadách. Samy si kladou otázkou, na co to všechno bylo? Nucení nikam nevede, je potřeba se zamyslet nad tím, jak přebudovat školství tak, aby i tyto děti rády přišly do školy a cítily se tam fajn. Jsem si jistý, že škola typu Sudbury by byla řešením.“