Jak slavil výročí pádu komunismu v Československu Jan Rejžek jako obvykle sdělil ve svém Prvním slově, již devadesátém třetím. „Dvoudenní oslavy výročí listopadové revoluce podle mne dopadly skvěle,“ říká kritik. „Budu opakovat, co jsem napsal na Facebooku, sobotní Letná fantastická, ale hlavně smekám před mimopražskými účastníky. Ni zisk, ni sláva, i kdyby se estébácká žumpa z Parlamentních listů vztekla, kdo je platil,“ dodal.

Rejžek si patrně nevšiml, že ParlamentníListy.cz naopak zveřejnily zprávu, která Mikuláše Mináře a Milion chvilek od nepravdivých nařčení očišťuje.

„Stihl jsem snad vše důležité, ale vrcholem bylo včerejší setkání Už je to tu zas v Činoherním klubu k třiceti letům od založení Občanského fóra,“ míní Rejžek. Dodává, že prošvihl životní šanci. „Sám Václav Havel mě pověřil, ať vartuju u dveří a filtruju jako vrátný příchozí. Jenže přiběhla Doubravka Svobodová, která tehdy šéfovala Divadlo v Řeznické, abych tam přišel přečíst čerstvé studentské petice. Když jsem se vrátil, můj post převzal někdo jiný a já sledoval dění ode dveří,“ vzpomínal kritik na to, jak to tehdy bylo v Činoherním klubu. „Náhle za sebou slyším známý zajíkavý hlas: ‚Jé, von tam sedí Havel‘ – Luděk Sobota.“

Akci, která proběhla ve výročí 17. listopadu, prý pojali Michael Žantovský a Anička Freimannová originálně, kromě vzpomínání dobových aktérů hrál Vladimír Merta a na závěr večera vystoupil na rychlo sestavený voice band, který deklamoval věty z autentického občanského provolání. „Vedle Honzy Potměšila jsem dostal významnou roli občana č.3 z obecenstva a zařval: Nikdy se nesmíříme se snahami o omezování svobody projevu a přímé ovládnutí médií veřejné služby nějakými slovenskými estébáky,“ pochlubil se Rejžek.

Představení Už je to tu zas skončilo hymnou ve stoje. „No, a když bylo po všem, šli jsme s Kamilou Moučkovou na cigáro. Tuze nám chutnalo,“ svěřil se na závěr Jan Rejžek.