A vzpomíná se a srovnává. Jak to bylo a chutnalo ještě před pár lety a dnes…

Tenký pláteček s osmaženou strouhankou

„To byl šnycl jako sloní ucho,“ halasí dobře vypadající důchodce. „Jo, rozklepanej a samá strouhanka, že bylo zkrz něj vidět až do Prahy,“ kontruje paní Magda, též důchodce. „Lidi, ale podívejte se na ceny těch smažených ryb, to je šílené. Porce tresky je v Globusu ještě levná, kolem 80 korun, ale jinde, a to nejen v rychlém občerstvení, je už za stovku. A to se nejedná o restarace à la carte.“

„Někde ty smažené řízky, pěkně nacucané už hodně dlouho přesmaženým olejem, jsou v housce bohatě přes stovku,“ pokračuje pán v důchodovém věku, který tak důkladně hovořil o rozklepaných řízcích. „V řeznictví si běžný smažený karbanátek pořídíte do padesátikoruny, kuřecí řekněme tak o dvacku víc a vepřový něco pod stovku.“

„To bejvávaly doby, kdy se člověk mohl do řízku pořádně zakousnout, co tam bylo masa. Dnes se šetří na všem a stejně lidi a hospody i rychlá občerstvení, prodejny nevyjímaje, nevychází a jdou do ztráty,“ mudruje další důchodce.

Ochranka v akci, aneb NO foto

Se zlou jsme se potázali v několika supermarketech. Norma má vyvěšeno, že je zde zákaz fotografování. Ostraha se zamračila, ale budiž. V Bille už člověku ochranka zatarasila cestu, proč to fotíme a co s tím zamýšlíme. Výmluvy, že to potřebuji domů na porovnání cen, kde to bude nejlépe, moc nezabraly. A přitom fotografie je lepší a rychlejší než dlouze psaná poznámka. Když vám zastoupí cestu půldruhého metráku živé váhy, s vyholenou hlavou, čekáte ještě tu „bejsbolku“ a  další fotografování cen i výrobků si netroufnete.

Levné rovná se ukrajinské?

„Někde mají pěkně levná slovenská kuřata. To budou asi ta přebalená ukrajinská. A co, hlavně, že jsou levná,“ říká doopravdy jedna stará paní o francouzské holi. Stejně tak i rodina s více dětmi, nakupující v jednom plzeňském supermarketu, se těší na levné ukrajinské potraviny. „Jestli bude hovězí z jižní Ameriky, tak bude moc dobré, tam se to přece pase celý rok pod širým nebem,“ nedají si vysvětlit, že to, co je domácí, je nejlepší. „Nene, to je moc drahé, na to my nemáme. Obcházíme markety.“ Nehledají slevy, ale maso, které už je den, dva před expirací. To je opravdu levnější, a to podstatně. Jenže ne vždy je příjemného pachu a někde i vizuálně na něj už člověk nemá chuť… „Česnek a feferonka to spraví,“ konstatuje zástupce té jedné velké rodiny.

Likvidovat, nejíst!

Co se pak s tím vším prošlým udělá? No přece vyhodí do speciálního kontejneru. Tam končí i zbylé teplé potraviny, co se neprodají. „Slintám z toho jak pes,“ říká bezdomovec, který obchází markety jako mlsný vlk. „To by bylo pošušňáníčko. Teplá sekaná, kuřátko, masovo-sýrové tyčinky,“ vyjmenovává a hladí si oblast břicha.

Někdo by si to vzal třeba pro psy. Má ale také smůlu. Vyhodí se i to balené maso, které prochází. V kontejneru mizí vepřové, kuřecí a třeba i mořské čerstvé ryby, lososa či pstruha nevyjímaje.

Nejsou lidi – před pultem i za pultem

„Lidi kupují opravdu méně,“ konstatuje jedna z prodavaček, rozhlížejíc se, aby jí nikdo z personálu a ochranky neviděl, že se vybavuje se zákazníkem. „Je to poznat i v tom, že víc než dřív mizí potraviny, které jsou již druhý den prošlé. Dřív, co kupovali třeba tři čtvrtě kila, nyní je to kolem půl kila masa. Že by se někdo díval na složení nebo zemi původu, to už jsou opravdové výjimky.“

Značka BIO je už prý téměř aut. Jak rychle vyběhla, tak také brzo padá. Zájem o ni klesá, ať se markety snaží, jak chtějí. Jestliže si ji někdo někde kupuje, je to především ve specializovaných farmářských prodejnách.

Ceny jsou tedy jako na houpačce. Všude samá akce, pomalu se to stává podle námi oslovených lidí, nepřehledné. Už jen pár lidí si to sumarizuje a vyhledává nejlepší příležitosti. Pesimistická nálada pokračuje stále dál…