„Když jsem v sobotu sledoval přímý přenos vládní tiskovky, kde poprvé veřejně zazněla informace, že ruská vojenská služba GRU stojí za výbuchy ve Vrběticích před sedmi lety, kladl jsem si otázky. Není to pověstné ‚vrtěti psem‘? Česká vláda, která je v rozkladu a v Parlamentu má čelit hlasování o nedůvěře, zoufale potřebuje před volbami odstínit pozornost. Vnější hrozba jako domácí štít. Sice se v bezpečnostní komunitě i politických kuloárech už týdny spekulovalo, že vyjdou najevo ‚nové‘ informace o ruské hrozbě, ale čekal jsem spíš něco ve stylu kybernetických útoků a solidarity se spojenci. Překvapivý ‚granát‘ s Vrběticemi však odpálil nálož. Nikoli střelného prachu, ale politické třaskaviny, která má zásadní domácí a mezinárodní implikace,“ vysvětluje Vondra s tím, že po vstřebání prvotního šoku musí říct, že informace považuje za věrohodné.

Podle něj to dává smysl. „Ve vazbě na skladování munice a její export skrze bulharského prostředníka pro Ukrajinu, která po anexi Krymu a okupaci Donbasu čelila a doteď čelí existenční hybridní válce ze strany Ruska, dávají logiku,“ uvedl a vyzdvihl kvalitní práci bezpečnostních složek. Popírá zároveň, že by se staly obětí hry cizích služeb, jak dovozují různí konspirátoři. „Záležitost nelze ani odbýt cynickým argumentem, že podobné záškodnické akce dělají také Izraelci, Američané nebo Francouzi. Přinejmenším proto, že ti je neprovádějí na našem území a neumírají při tom naši lidé,“ přibližuje a dodává, že celá sekvence příběhu je pro vzájemné vztahy alarmující.

„Dva tajní ruští agenti, kteří se prokazatelně zúčastnili otravy novičokem v Salisbury, konspiračně přiletěli pět let předtím do Prahy, pod jinou identitou si objednali návštěvu Vrbětic a v den výbuchu odjeli přes Vídeň domů, aby je za pár měsíců ruský prezident vyznamenal jako ‚Hrdiny Ruska‘ – to je skutečně silná káva.
Řečeno stručně a lapidárně – Putin je opravdu zabiják!“ soudí zahraniční expert a dodává, že na české politické scéně se mezitím rozjela soutěž o co nejtvrdší komentář na adresu Ruska.

„Eskalační scénáře bez kontroly a dramatické šachové tahy bez připravované koncovky zadělávají na další potíže. Hysterie není dobrým rádcem. Zároveň se Česko dostalo do popředí zájmu světových médií, byť lidé, kteří ho dnes na nejvyšších místech reprezentují, nepatří k těm, kdo by v Evropě, natož ve světě, udávali tón a směr. Někteří čeští novináři z toho vyvodili, že země má teď šanci zažít hvězdnou hodinu. Reálně ale můžeme mít spíš obavy, že tato krize – v česko-ruských vztazích zdaleka největší od roku 1989 – zastihla náš stát zoufale nepřipravený. Je přitom evidentní, že bude mít dopady v rovině domácí politiky i našich diplomatických vztahů, v rovině bezpečnostní, hospodářské i geopolitické,“ vyjmenovává s tím, že česká vláda toho bude mít hodně co vysvětlovat. Především to, proč nekonali, když informace věděli týdny dopředu.

„Menšinová vláda, opírající svou parlamentní podporu o komunisty, zřejmě nechtěla hodit granát do arény před jejich sjezdem,“ zvažuje důvody, proč státníci nekonali. Připomíná také, že Hamáček na sjezdu své ČSSD horko těžko obhájil pozici předsedy. „Jako dočasný šéf diplomacie, který nahradil rivala Tomáše Petříčka, nejprve navrhl, aby se v Praze konal summit Biden – Putin, a pak oznámil zcela nesmyslnou cestu do Moskvy, kde chtěl vystupovat v pozici prosebníka žádajícího Rusko o dodávky vakcíny Sputnik V. Cimrmanovské legendě, kterou nám předkládá – že tato cesta byla klamavým manévrem, který měl ruskou stranu zmást –, nemůže věřit ani on sám,“ uvedl a přesunul se k hodnocení premiéra, který si podle něho o mnoho lépe nevedl.

„Hamáčkovi cestu sice zatrhl, ale tiskovku, na níž oznámil odvetné kroky, svolal improvizovaně až pod tíhou okolností a hrozby, že s fakty půjdou média ven. Nebo je to možná ještě horší,“ popisuje a uvádí, že podle některých zdrojů právě končící ministr Petříček zamýšlel použít řízený únik do médií jako nosič, který vládu přiměje k akci. „Michael Žantovský v komentáři na Twitteru použil metaforu hráče pokeru. Pokud hráč vsadí vysokou částku (18 vyhoštěných diplomatů), musí mít představu, jak postupovat dál. Když protihráč sázku nejen dorovná, ale rovnou navýší (20 diplomatů), nezbývá než ji taky dorovnat, jinak se vypadává ze hry. Jenže poker vláda hrát zjevně neumí. Přitom právě toto je hra, kterou v žádném případě nesmíme prohrát,“ komentuje s tím, že Česko, pokud bude hrát eskalační hru osamoceně, bez podpory spojenců, žádné silné karty v ruce nemá.

Poukazuje také na fakt, že řeči o solidaritě jsou málo platné, pokud nejsou reálné. „Jménem EU zatím – kromě české eurokomisařky – vystupovali hlavně Slováci a Bulhaři. To je zoufale málo,“ hodnotí. Šéf zahraniční služby Josep Borrell, muž, který je znám proruským postojem a který byl europoslanci vyzýván k rezignaci kvůli podobně nepřipravené cestě do Moskvy, když si z něho ruští představitelé udělali kašpárka, se vytasil s prohlášením, že Jan Hamáček o koordinovanou akci EU na pondělním jednání ministrů zahraničí ani nežádal. Hamáček kontroval, že to není pravda, a na důkaz předložil kopii ze svého vystoupení, jež při detailním čtení odhalí, že o ni opravdu nežádal.

„Vláda oznámila, že Sputnik nakupovat nebude a Rosatom vyřadí z tendru na dostavbu Dukovan. To je správné rozhodnutí, ale akutní problémy zdravotnictví ani energetiky to neřeší,“ uzavírá Vondra.