„Je zbytečné opakovat zkušenost ze základní vojenské služby například v osmdesátých letech, kdy řízení obrněných vozidel zvládali bez takových stupidních střetů tisíce vojáků základní služby, jejichž služné tehdy činilo maximálně 150 korun. A naši úžasní profesionálové, s platem minimálně 40 000 korun, opravdu nejsou ve složitější dopravní situaci schopni zastavit jinak, než o předchozí vozidlo?“ Takhle se zamýšlí historik Jiří Fidler, jemuž právě vyšla kniha Symbol Ludvík Svoboda, nad celkem vysokým množstvím dopravních nehod vojenských vozidel na našich silnicích.

Bitva u Stochova

Nehoda u Stochova na dálnici D6 se stala 15. listopadu. Osobní auto se při ní srazilo s vojenskou obrněnou kolonou poté, co řidička do kolony vjela, načež do ní zezadu narazil obrněný transportér. Záchranáři na místě ošetřili čtyři lehce zraněné vojáky, kteří byli ještě dopoledne všichni propuštěni z nemocnice. Dle mluvčí generálního štábu Armády ČR Magdaleny Dvořákové řidička vjela do kolony přímo ze sjezdu, čímž konvoj narušila. Zatímco osobní auto ji stihlo objet, pandur do jejího auta zezadu narazil, do něj pak následně ještě další obrněné vozidlo.

„Zažili jsme ‚bitvu u Tábora‘ v listopadu 2016, nyní, po sedmi letech, máme ‚bitvu u Stochova‘. Tehdy jsme přišli o pět obrněných vozidel, nyní pouze o dvě. Takže armáda vyslala jasný signál, že situace se zlepšuje, neboť ztráty klesají. Štěstím je skutečnost, že v každé bitvě bylo na civilní straně nasazeno vozidlo jiné značky, takže zatím u nás nemáme univerzálního ničitele pandurů. Tedy cosi ve stylu „ničitele Tigerů“, jimiž byly sovětské tanky IS-2 a americké Sherman Firefly,“ vtipkuje Fidler s odkazem na bouračku Pandurů zmíněného roku v Táboře Čekanicích.