„Je zbytečné opakovat zkušenost ze základní vojenské služby například v osmdesátých letech, kdy řízení obrněných vozidel zvládali bez takových stupidních střetů tisíce vojáků základní služby, jejichž služné tehdy činilo maximálně 150 korun. A naši úžasní profesionálové, s platem minimálně 40 000 korun, opravdu nejsou ve složitější dopravní situaci schopni zastavit jinak, než o předchozí vozidlo?“ Takhle se zamýšlí historik Jiří Fidler, jemuž právě vyšla kniha Symbol Ludvík Svoboda, nad celkem vysokým množstvím dopravních nehod vojenských vozidel na našich silnicích.

Bitva u Stochova

Nehoda u Stochova na dálnici D6 se stala 15. listopadu. Osobní auto se při ní srazilo s vojenskou obrněnou kolonou poté, co řidička do kolony vjela, načež do ní zezadu narazil obrněný transportér. Záchranáři na místě ošetřili čtyři lehce zraněné vojáky, kteří byli ještě dopoledne všichni propuštěni z nemocnice. Dle mluvčí generálního štábu Armády ČR Magdaleny Dvořákové řidička vjela do kolony přímo ze sjezdu, čímž konvoj narušila. Zatímco osobní auto ji stihlo objet, pandur do jejího auta zezadu narazil, do něj pak následně ještě další obrněné vozidlo.

„Zažili jsme ‚bitvu u Tábora‘ v listopadu 2016, nyní, po sedmi letech, máme ‚bitvu u Stochova‘. Tehdy jsme přišli o pět obrněných vozidel, nyní pouze o dvě. Takže armáda vyslala jasný signál, že situace se zlepšuje, neboť ztráty klesají. Štěstím je skutečnost, že v každé bitvě bylo na civilní straně nasazeno vozidlo jiné značky, takže zatím u nás nemáme univerzálního ničitele pandurů. Tedy cosi ve stylu „ničitele Tigerů“, jimiž byly sovětské tanky IS-2 a americké Sherman Firefly,“ vtipkuje Fidler s odkazem na bouračku Pandurů zmíněného roku v Táboře Čekanicích.

Bouračky uniforem

Na to, že vojenská vozidla řídí vyškolení a trénovaní profesionálové, je těch dopravních nehod opravdu docela dost. V roce 2019 se na pražské Jižní spojce srazila bez zranění houfnice s osobním vozem. Zmíněné Pandury do sebe v roce 2016 vzájemně narazily. Policie tehdy uvedla, že podle prvotních informací žena, která jela v osobním voze, náhle zabrzdila a za ní jedoucí kolona pandurů do auta narazila. Policisté při vyšetřování dospěli k názoru, že hlavní příčinou nehody tehdy bylo nedodržení dostatečné vzdálenosti mezi vozidly, což je přestupek. Oprava armádu stála 95 milionů korun. Tři vojáci dostali pokutu 2000 korun za nedodržení dostatečné vzdálenosti mezi vozidly.

A ještě jedna, tentokrát bohužel fatální, bouračka navrch. Před deseti lety zemřel dvaadvacetiletý řidič osobního auta po srážce s vojenským nákladním autem mezi obcemi Věž a Michalovice na Havlíčkobrodsku.

Bitva u Malešova

Major ve výslužbě k tomu říká: „Ze svých velmi mladých let si vzpomínám na televizní seriál o statečných bulharských partyzánech, který nesl název ‚Na každém kilometru‘. Název vycházel z poněkud vyfabulované situace, kdy partyzán, jemuž došly náboje, křičel na nepřátele: ‚Najdete nás na každém kilometru, odtud až na kraj světa!‘, načež vedle něho vybuchl ruční granát. Trochu se začínám bát, aby se nabořené pandury v nepříliš vzdálené době nenašly na každém kilometru…“

A nakonec Jiří Fidler zasazuje nehodu u Stochova do historických souvislostí: „Bitva u Stochova léta Páně 2023 je samozřejmě další kapitolkou v bojových a revolučních tradicích naší armády. Zajisté, přesně v intencích standardů politického školení se třemi základními zdroji našich tradic, jimiž jsou ‚soudruh Hus, soudruh Žižka a soudruh Jirásko‘. Příští rok si připomeneme 600. výročí bitvy u Malešova, jež by se mohla stát další inspirací pro pandurovou taktiku. U Malešova nechal Jan Žižka naplnit své vozy kamením a spouštěl je ze svahu proti postupujícímu nepříteli. Takové užití našich Pandurů by zcela jistě rozvrátilo protivníka, jelikož ten by nic podobného rozhodně nečekal. Jen je třeba nějak vymyslet, jak do blízkosti případného postupujícího nepřítele přitáhnout vhodný kopec.“