Veřejnoprávní televizi se budou tentokrát věnovat hned dvě části pravidelného mediálního přehledu.

„Musím říct, že jsem patřil k těm, co se domnívali, že finalisté v souboji o post generálního ředitele ČT nechají téma zvyšování tzv. koncesionářských poplatků cudně za dveřmi a že se budou snažit zvítězit i u veřejnosti, nejen u té rady, s myšlenkou spíše po hluboké analýze nějakým způsobem rekonstruovat hospodaření České televize, zamyslet se forenzně nad tím, zda se tam vynakládají peníze na správné věci, ve správný čas a ve správné výši, nebo zda náhodou neutíkají někde bokem na věci, které k veřejné službě v médiích nepatří. Byl jsem překvapen, že se touto cestou vydal jediný adept z pětice finalistů, a to Jan Štern, od kterého bych to věru ani nečekal, neboť patřil celá ta léta k oporám té dnešní podoby České televize jako šéf různých producentských center,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Jan Štern dle něj produkoval obsah, který by se dal označit za prorežimní, vždy byl spíše na straně havlistů než jejich kritiků. „Když jsem ale četl jeho vyjádření na téma poplatků, tak mi přišel velmi rozumný. Mluvil právě o tom, čím jsem začal, že je nejprve potřeba udělat důkladnou revizi toho, zda Česká televize vůbec plní, nebo neplní veřejnou službu, a že se domnívá, že veřejná služba se nemá plnit nějakými estrádami, lifestylovými magazíny a průměrnými detektivními seriály. To jsou slova, která by se dala tesat. Já bych za ně pana Šterna velmi pochválil. To je na rozdíl od ostatních kandidátů rozumné. Tím neříkám, že by Štern byl nejlepší možný ředitel pro Českou televizi, jeho handicapy jsou jinde. Ten hlavní je mnohaletá provázanost na struktury v České televizi minulé i současné, možná i budoucí. Ta přímá zapojenost do všech dějů, které se tam odehrály, je jeho velkým handicapem, protože nejen on, jak se říká, na mnoho lidí mnoho ví, ale také mnoho lidí mnoho ví na něj,“ upozorňuje mediální analytik.

Je nehoráznost chtít 180korunový poplatek za ČT

V tomhle měl výhodu stávající šéf ČT Petr Dvořák, když před lety nastupoval, že přišel ze soukromého sektoru.

„A očekávalo se od něj, že tu televizi dá ekonomicky do latě. Ale místo toho ji nechal v podstatě zplundrovat, a ty výsledky jsou žalostné. Když se podíváme na klesající rezervu na fondu televizních poplatků, tak to nepotřebuje komentáře. Nicméně Dvořák se nemusel potýkat s tím handicapem, o kterém mluvím. Vždy, když se stane hlavním manažerem organizace někdo zevnitř, tak se tam najde někdo, kdo ho může velmi snadno – nechci říct přímo vydírat – tlačit ke zdi a nutit k rozhodnutím, která by jinak dotyčný činil možná jinak, kdožví. Co se týče ostatních kandidátů, tak všichni jásali nad tím, jak je třeba poplatky zvyšovat, dokonce valorizovat. Do toho se připletl chudák pan Kruml, který také horuje pro valorizaci a neustálé zvyšování poplatků, aniž by si položil otázku, jestli jsou poplatky vynakládány opravdu účelně,“ podotýká Petr Žantovský.