Za silných bezpečnostních opatření, nasazení desítek policistů včetně zásahovky a monitorovacího vozu, brojili přítomní proti ministerskému postu Andreje Babiše (ANO), kritizovali podle nich neústavní kroky prezidenta Miloše Zemana a velebili premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD).

„Hodně nám k tomu dnešnímu setkání tady pomohli tito dva muži – ukázal v úvodu organizátor shromáždění na fotografie na transparentech - Zemana a Babiše. „To jsou oni, ven s nimi,“ křičela na to hned mladá dívka.

Zásadní křižovatka

„Když se minulý týden ve svých placených inzerátech pan Babiš zeptal, proč si myslíme, že jej chce premiér odvolat, musel počítat, že dostane odpovědi, které se mu nebudou líbit,“ hřímal organizátor do mikrofonu. „Ti hlavní jsou občané, kteří poznali, že není pravděpodobně jenom jednou z krizí, kterou demokracie běžně procházejí, ale že to je dost možná zásadní křižovatka, kdy se znovu rozhodujeme, zda budeme dál žít v demokratickém státě, který má svoje nedokonalosti, ale kde základním principem je společné dodržování etických norem a kde tím nejvyšším zákonem je ústava. To je jedna možnost. A druhá možnost je, jestli budeme směřovat k autoritářskému státu, kde nejvyšší slovo má zvůle toho, kdo je právě u moci. My jsme přišli dát najevo, že tuto druhou možnost rozhodně odmítáme.“ Podle něj chceme žít ve státě, kde si můžeme být jisti, že náš příběh je otevřen, „…že vlády se budou měnit podle vůle občanů a ne podle zvůle někoho, kdo je bude chtít shora dosazovat a řídit. „Rád bych upozornil na to, že toto setkání není nějakou skrytou předvolební kampaní jakékoliv strany nebo prezidentského kandidáta,“ upozornil dav přítomných, ve kterém byla řada Mladých konzervativců.

Druhý ze svolavatelů, Petr Boháč , mj. uvedl: „Chystáme bránit politiku jako jedinou legitimní platformu, kde se smí legitimním způsobem bojovat o moc. Vždycky dočasnou a vždycky omezenou. Politika má být vždy hrou s otevřeným koncem a nikdy se nesmí rozpustit v hňupském populismu u ideologicky nepochopitelných hnutí, které nemohou nabídnout nic jiného, než bažení po moci.“

Polsko a Maďarsko jsou odstrašující případy

Roman Černík z plzeňské neziskovky Johani povykládal o knize Žlutý baron, o člověku, který prý něco jiného říká a něco jiného dělá. „Je o člověku, který jedním dechem hovoří o tom, že je třeba kontrolovat daně, ale sám je neplatí… To, co se stalo s Kosteleckými uzeninami, stojí za přečtení, to je opravdu dobrodružná záležitost. Nebo to, co se stalo s inspekcí životního prostředí,“ udělal reklamu publikaci o Andreji Babišovi, „která byla tak vykostěná, aby nebyly placeny daně firem, které to přírodní prostředí znečišťují, což Agrofert bude dost dobře“. Nutno dodat, že besedu o knize Žlutý baron a filmu Selský rozum uspořádalo sdružení před několika dny za přítomnosti známého prosociálnědemokratického novináře Jana Patočky z Deníku Referendum.

Organizátoři poté přečetli pozdrav Jana Kryla, bratra známého pěveckého barda: „Miloši Zemane a Andreji Babiši, děkuji vám, že jste se veřejně a v přímém přenosu svlékli do naha. Dokázali jste mě, sedmdesátníka, postavit na nohy a zmobilizovat do akce. Nechci, aby moje děti a vnoučata žily ve vaší firmě, dotované čínským kapitálem a ruskými zájmy….“

Mluvčí diecézní charity Plzeň Miroslav Anton s protizemanovským heslem. Foto: Václav Fiala

Zájem médií. Foto: Václav Fiala

Z řad řečníků zazněla rovněž kritika Polska a Maďarska. Konstatovali, že jsme na tom ještě z Visegrádské skupiny podstatně lépe než Poláci a Maďaři. „Nenecháme se koupit kusem žvance!“ horoval další řečník.

Staňte se politiky! Nebo….

„Plzeň má asi 180 000 obyvatel,“ plamenně hovořil další řečník. „V politických stranách, které nám tu vládnou, je možná 3000 členů. O těch lidech, kteří se tam mnohdy dostanou, rozhodují členské schůze, které mají desítky, maximálně stovky členů. Jinde v Evropě to funguje úplně jinak. Tam jsou tisíce lidí. Jestli se zajímáte o politiku, a je jedno, jestli jste levicoví, pravicoví, centristi – vstupte do těch politických stran! Kdyby deset procent Plzeňáků vstoupilo do těch stran, tak tam budou úplně jiní lidé. Jestliže je 1,5 procenta populace, tak je to špatně. A pak se nám tam dostanou takoví lidé,“ posteskl si mladý muž. Pedagog Antonín Kolář, bývalý třídní v jednom plzeňském gymnáziu, který přišel na zahájení školního roku v arabském obleku a hovořil o multikulturním prolínání a dostal za to okamžitého „padáka“, mnoha set hlavému davu vzkázal: „Učím studenty, aby vnímali, jak to je teď a když to nejsme schopni vnímat a hodnotit, tak to ani nejsme schopni bránit. Proto tady stojím, protože teď si o tom se studenty vyprávím, a místo abych o projevech a principech autoritářského státu hovořil v souvislosti s Běloruskem nebo Severní Koreou, tak bohužel tady ty příklady máme doma. Byl bych velmi nerad, aby krásná slečna demokracie se zasnoubila s poněkud vulgárním autoritářským státem, protože si myslím, že buď by z toho mohla vzniknout dcera neplecha nebo ještě něco mnohem horšího.“

Vladimír Líbal ,dlouholetý aktivista a kulturní pracovník na plzeňském magistrátu, nyní o francouzské holi, kterou za smíchu davu ukazoval jako Miloš Zeman se slovy „tady je mikrofon, Bohouši“ davu řekl: „Byl bych rád, aby to nezaniklo – rozhodnutí premiéra Sobotky z minulého týdne, kdy se v souvislosti s ministrem Babišem neočekávaně rozhodl podat demisi. Můžeme se dohadovat, zda-li měl dříve podat návrh na jeho odvolání či zvolit nějakou jinou cestu. V každém případě však podáním demise učinil krok, kterým vědomě vstoupil do neznáma a mohl prohrát celou svoji politickou kariéru. A přesto tak neučinil. Na naše dosavadní politické poměry gesto vskutku nevídané a v tomto smyslu až státnické,“ pochválil za jásotu přítomných premiéra Sobotku Líbal.

Mladý pravičák v akci

Mladý člen ODS, který nechyběl rovněž na nedávné plzeňské besedě s Andrejem Babišem, pak spustil: „Sešli jsme se tu zejména proto, že v naší zemi probíhá vládní krize, kterou dokázal zapříčinit jeden člověk - Andrej Babiš. Za celý měsíc nedokázal aféru kolem daňových dluhopisů vyjasnit. Pan premiér byl tudíž nucen premiéra odvolat. Pokud bychom měli prezidenta, který se řídí ústavou a ne vlastními zákony a svými volebními zájmy a je do jisté míry normální, tak by Andrej Babiš pravděpodobně už ministr nebyl. Prezident je totiž povinen jej odvolat. Ano, Miloš Zeman, prezident , nejvyšší ústavní činitel naší země, který v březnu roku 2013 na ústavu přísahal, ji nerespektuje.“ „Fuuuuj,“ křičeli lidé. „Řídí se vlastními zákony. Podle mladíka prý přísahající Zeman, který slíbil být prezidentem dolních deseti miliónů, na to nejspíš zapomněl a dnes hájí zájmy druhého nejbohatšího Čecha bez ohledu na názor většiny vlády, Parlamentu ČR a na názor těch spodních deseti miliónů. „Ministr Babiš slaví své triumfální vítězství nad předsedou vlády Sobotkou, který se marně snaží krizi řešit. Na ministra vyplouvají další aféry – nahrávky, ovlivňování svých médií. Prezident Zeman postavil zájmy své volební kampaně nad zájmy svého národa. Chová se jako absolutní vládce,“ smál se pravičák a s ním celé náměstí. “Absolutistický“ opravuje se a čte z papírku. „Prezident,“ směje se, až nemůže číst, „má ještě tolik drzosti, že se Miloš Zeman přirovnává k Edvardu Benešovi a tím ještě více znevažuje českou státnost.“ „Fuuuuj“, reaguje opět náměstí. „Ministr Babiš se schovává za starého a nemocného člověka, sedícího na Hradě, čímž jen potvrzuje svou zbabělost. Doufám a pevně věřím, že všichni společně ochráníme českou demokracii před Babiši a Zemany a zajistíme tak nejen pro sebe lepší zítřek,“ ukončil pravičák a někteří starší přítomní se poněkud zděsili pomyšlením na „lepší zítřky,“ které evokovaly dobu o pár desítek let dříve.

Studenti rozvinuli transparent. Foto: Václav Fiala

Na plzeňské demonstraci: Proč? Proto! Foto: Václav Fiala

(Ne)nakažení

„Jak vypadá mysl toho, kdo si zvykl lhát a podvádět natolik, že to už možná ani sám nepozná,“ popisoval stav mysli jeden z organizátorů na závěr mítinku. „Když se tento sklon spojí s politickou mocí, tak ta nemoc, která rozežírá nitro člověka a nutí jej lhát dál a dál a zaplétat se do dalších a dalších lží, která nedokáže mluvit pravdivě, protože by musel popřít sám sebe, tak tato nemoc může nakazit celý organismus, jehož je ten člověk autoritou. Ať se ten organizmus jmenuje třeba rodina nebo firma či stát. To, že jsme tady, je nadějným znakem toho, že jsme schopni rozeznat symptony této nemoci.“