Fridrichová se v rozhovoru pro Respekt vyjádřila k veřejnosti, kdy podle jejích slov je veřejnost na sociálních sítích a veřejnost v ulicích naprosto jiná. „Na sociálních sítích mi chodí zprávy, které jsou mnohdy dost osobní a hnusné. Osobní útoky chodí většinou z profilů, které nedokážu nijak identifikovat, a často je to z profilů, které mají společný rys – českou vlaječku. Zformovala se tady jakási vlastenecká platforma, která si bere na paškál novináře veřejnoprávního média,“ poznamenala Fridrichová.

V osobním kontaktu jí podle jejích slov lidé na ulici spíše čím dál častěji říkají, že se jim její práce líbí a že jsou rádi, že politikům někdo vystavuje kritickou vizitku. „Ze strany veřejnosti mám to přijetí velmi pozitivní, těch lidí, kteří mě zastaví a hodnotí mou práci, je stále víc. Dřív to tak nebylo. Dřív mě lidé pozdravili, ale dnes mají potřebu něco k tomu říct. S negativní reakcí jsem se zatím ‚face to face‘ nesetkala,“ dodala.

Následně se rozhovořila i o tom, jaký tlak na Českou televizi je ze strany politiků. Podle jejích slov dřív mluvili kriticky obecně o České televizi, nyní personifikují. „Nevím, jestli je náhoda, že takhle personifikují autory pořadů, které podrobují práci politiků kritické analýze, spíše ne. Ty výpady pak rády přejímají dezinformační a manipulativní servery, které čekají na každou takovou zmínku a pouštějí slova politiků do veřejnosti. Její část to pak přejímá, vznikají řetězové e-maily s výpady proti ČT a jejím pořadům a lidem v ČT a ty pak citují další politici. Takhle se to točí pořád dokola. Mají to teď jednodušší – nemusejí se namáhat dokazovat svou kritiku věcně, stačí nepodložený výpad – a už to jede,“ dodala. 

Fridrichová v rozhovoru hovořila také o prezidentu Miloši Zemanovi, který podle jejích slov poškozuje  ČT v očích veřejnosti dlouhodobě. Stejně tak hovořila o výpadech lídra SPD Tomia Okamury, kdy například o pořadu 168 hodin tvrdí, že je zkorumpovaný a prolhaný. Fridrichová se domnívá, že by se ČT měla bránit. „Ale ČT evidentně do takového typu sporu s politiky jít nechce. Tomu střídmějšímu postoji u nás do určité míry rozumím, na druhou stranu si však tohle nemůžeme nechat líbit donekonečna. Dříve nebo později by k něčemu stejně dojít mělo,“ uzavřela.