V těchto dnech, kdy je venkovní teplota přece jen smířlivější, vyráží řada lidí do přírody nebo jen tak korzují na sluníčku. Park na soutoku Dunaje a Innu je toho svědkem dnes a denně.

Jo, bejvávalo…

Chladné a prázdné, neosobní, jsou uličky v historickém středu. Snad každá druhá restaurace je zavřena, to samé je u penzionů a hotýlků. Před covidem se tady nedalo projít bez strkání, jaký tu byl „šrumec“. Beznadějně plno a obsazeno. Jako mávnutím kouzelného proutku je to zcela naopak. Špinavá okna některých domů ukazují, že jejich majitelé nebo nájemci buď zmizeli, nebo to nechávají odevzdaně osudu. Exkluzivní adresa s výhledem na Dunaj nebo úzké uličky přísně katolického města prostě netáhnou.

Jako kdyby toho nebylo málo, lidé si na korzování a posedávání s sebou berou nealko a hlavně alkoholické pití koupené v supermarketech. Omladina se nežinýruje si vzít celou basu piva. „Nu, vždyť stojí osmdesát centů flaška,“ hlaholí jeden  z nich a má samozřejmě pravdu. Dát si něco v některé z nemnoha otevřených restaurací je tak pětkrát dražší. A to ceny na rozdíl od ostatní západní Evropy, a naší republiky nevyjímaje, prakticky stagnují nebo se zvýšily jen o několik centů. Mladí i starší si s sebou berou také jídlo, krabičky s pamlsky, které si třeba udělají doma, ale nejsou to povětšinou výrobky od ještě stále četných místních cukrářů a pekařů. Prostě „handmade“. To prohlubuje nervozitu podnikatelů v cestovním ruchu a gastronomii. Začátek sezóny je takříkajíc na zavolání, ale optimistický výhled se nedostavuje.

Restaurace, pizzerie, kavárny, všechny vyžadují potvrzení o očkování, bez toho nemáte šanci. Kdo se nechce podřídit, může si něco koupit „s sebou“ a v nejlepším případě to sníst u stolečků, které hostinští vytáhli, aby alespoň „kšeft popostál“. Dříve se u nich tak maximálně kouřilo, dnes tu hodují a bužírují ti, kteří nechtějí být skenováni personálem nebo je pro ně prostě bezpečnější konzumovat a popíjet venku za docela ostrého větru, který ty „čínské“ viry patřičně rozežene.

Jako by toho nebylo málo, celá oblast je ohrožena ptačí chřipkou, a tak je přísný zákaz krmení labutí, racků a dalších ptáků. Z toho jsou rozmrzelé především děti, takže rodiny se svými potomky uvidíte spíše na prolézačkách než na pochůzce kolem řeky. A tím pádem s sebou nemají tolik jídla či pamlsků, nesednou si na okraj chodníku nebo do čerstvě se klubající zelené trávy. To by se jim junioři rozběhli kamkoliv jinam, protože tohle je pro ně nuda.

Skandál na skandál

A stále toho není dost! Je tu ještě jedna, mnohem vážnější skutečnost. Právě pasovským biskupstvím otřásá ohromný skandál kolem řady duchovních, kteří navzdory svému slibu Bohu se věnovali především dětem a zvláště pak chlapcům a věru nehladili je jen po hlavě. „Je to šílené, co se nyní děje. Bavorsko se stane ateistickou zemí,“ hořekuje důchodkyně Gerta. Vyšlo najevo, že někteří kněží, již už opustili toto slzavé údolí, se spustili vskutku nehorázně. Proto poněkud pejorativně vidíte nábor do skupin mládeže, pozvánku, která visí na zdech biskupství a láká mládež do kroužků. U těchto náborů se leckdo pozastaví a většinou nechápavě kroutí hlavou.