Levice je podle Druláka historicky definována konceptem sociální spravedlnosti, který ale opustila.

Levicová politika podle něj musí začít od spravedlivého rozdělení příjmů a majetků. Základem tohoto dělení je práce, a to práce za spravedlivou odměnu.

Statistiky přitom ukazují, že odměna za práci v poslední době neroste tak rychle jako výnosy zaměstnavatelů.

Přitom profesor odmítl úvahy o „univerzálním příjmu“, který by dostával každý. Tento nápad, vzniklý v prostředí liberální pravice, zní sice líbivě, ale v reálu to znamená minimální mzdu pro všechny. „A pomíjí i sociální roli práce. Práce je také integrační faktor,“ připomněl Drulák.

Aby společnost fungovala, musí mít jasná pravidla a ta musí být vynucována. „V současných společnostech to často funguje tak, že pravidla jsou vynucována především ve vztahu ke středním třídám. Ty jednak ta pravidla mají v sobě, a jednak jsou tím státem více hlídány. A pak jsou dvě úzké skupiny, které se vymykají,“ přednášel. Jedna skupina je nejužší vrstva miliardářů a asociálních oligarchů, která vydělává na špatném nastavení daňového systému a díky ekonomické moci může společnost využívat jako „dojnou krávu“.

Celá debata zde:

Druhá asociální skupina, narušující společenské vazby, jsou ale „ti dole“. Lidé vyloučení ze společnosti. Z nichž každý určitě musí dostat šanci se do společnosti začlenit. „Ale společnost také musí ukázat, že když jedinec tu šanci nepřijme, tak bude následovat sankce,“ myslí si profesor.

V další části příspěvku se zamyslel nad tím, jak může být fungující společnost, z principu vázaná na stát, vytvářena na úrovni Evropské unie.

Společensky udržitelný systém podle něj nelze realizovat v podmínkách volné mobility kapitálu, který tak „utíká před daněmi“. A to je první problém.

Druhým problémem je migrace, která jak sociálně, tak kulturně, narušuje společenské vazby. Jednak ve prospěch asociální elity, které přináší levnou pracovní sílu. A také ve prospěch „vyloučených“. Střední třída, která je stále více „dupána“ a navíc to všechno ze svých daní platí, je pak stále více frustrována a promítá se to do jejího negativního postoje k jednotlivým skupinám, například k rasismu.

Řešením je podle Druláka zrušení Schengenu a přenesení některých pravomocí na úroveň členských států.

„No, tuhle levici asi nechám pravici,“ komentoval to na twitteru Bob Čáp, místopředseda krajně levicové strany Budoucnost, který širší veřejnost zaujal ironickým výsměchem zemřelému miliardáři Petru Kellnerovi. Není bez zajímavosti, že se tak stalo v přátelském „sociálním dialogu“ levicového radikála s místopředsedou Svazu průmyslu a dopravy Radkem Špicarem.