Podle Hučína byla Jazzová sekce už na počátku prolezlá lidmi, kteří měli velmi blízko k StB a zapojili se do činnosti její II. správy, která bojovala proti vnitřnímu nepříteli. Karel Srp poskytoval zprávy naprosto vědomě. Dodával informace nejen na Jaroslava Hutku, ale i na další osoby z hudební scény, říká Hučín.

Štětina na svém facebookovém profilu označil Hučína za „statečného chlapa“. „Ví o estábácích svoje. Mne zatkli čtyřikrát, ale nikdy mne nedostali za mříže. Mýho tátu estébáci uštvali k smrti. On prohlédl a odčiňoval svoje předválečné a poválečné členství. To ho stálo život. A umřel jako čestný člověk. Naše generace, generace pražského jara, už na tom byla jinak. Díky tomu se staly moje rvačky s bolševikem na víc než padesát let mým smutným hobby. Možná díky tomu nehraju českou národní hru na to, kdo byl za totáče větším partyzánem,“ napsal Štětina.

Celý text příspěvku Jaromíra Štětiny na jeho facebookovém profilu:

„Spousta lidí říká, pojďme za minulostí udělat tlustou čáru, aby mohl každý začít s čistým stolem. Co vy na to?

Bývalým režimem jsem byl hodně poškozen, byl jsem ve vězení. Minulá doba byla prubířským kamenem, který ukazoval, jakou kdo má páteř. Jestli rovnou anebo přeraženou na jednom či více místech. Od lidí, co selhali v rozhodujícíh údobích, nelze očekávat dobré skutky. Byl to zátěžový test. No a na exponovanějších místech by měli být lidé s rovnou páteří.

Nicméně KSČ měla před listopadem ke dvěma milionům členů. Kdybyste chtěl z veřejných funkcí a politiky vyloučit všechny bývalé partajníky, tak se veřejná správa a politické strany rozpadnou. Nemyslíte?

Máte pravdu. Nicméně někteří bývalí komunisté prohlédli a snaží se to odčinit. Třeba senátor Jaromír Štětina, který jde často do dost riskantních věcí. Ohledně mého případu se dost výrazně angažoval. Samozřejmě, že je trnem v oku všech srabů, co ho třeba na vašich listech napadají, jaký to je šmejd. Vedle jemu podobných ale bohužel existují i lidé jako Babiš. Když jsem byl s Františkem Chvalovským na cele na Pankráci v letech 2001 až 2002, upozorňoval mě, že se budu divit, kam až se ten člověk dostane. Mluvil hlavně o jeho podlosti. Tehdy jsem se smál, teď už se nesměju.

Na důležitých postech by prostě měli být kvalitní lidé. Vždyť těch postů zas tak moc není, abychom nedokázali vybrat pár lidí, kteří si zachovali svou tvář. Nikdo naopak netvrdí, aby tam byli kdovíjací bojovníci proti komunismu. Prostě na lidech jako Babiš nelze stavět budoucnost. A přiznávám, že jsem minulostí do jisté míry deformován.“

A toto dodávám ja, Jš: "Toto říká pan Hučín, statecnej chlap. Jen by si měl odpustit PL. Ví o estebacich svoje. Mne zatkli čtyřikrát, ale nikdy mne nedostali za mříže. Myho tátu estebaci ustvali k smrti. On prohlédl a odcinoval svoje předválečné a poválečné členství. To ho stalo zivot. A umřel jako čestný člověk. Naše generace , generace pražského jara uz na tom byla jinak. Díky tomu se staly moje rvačky s bolševikem na víc než padesát let mým smutným hobby. Možná díky tomu nehraju českou národní hru na to, kdo byl za totácˇe větším partyzánem."