„Omlouvám se za pozdní reakce. Ale... To jsem zas něco přežil. Jestli zas uvidím nějakého pozéra nebo rádoby vojáka na internetu komentovat, jak se vyvíjí všechno skvěle, jak Ukrajinci drtí Rusáky, kteří už nemají lidi, munici, motivaci, techniku, zbraně... tak popadnu takového rybízka za límec a hodím ho na pozici tam, odkud jsem se nad ránem po čtyřech dnech vrátil. A ať mi pak řekne, že ty denní vyšší stovky ran z minometu, AGS, SPG, RPG, munice do tanků a bevek a BTR, co tam do nás jen na našem úseku jebaly, že prostě neexistují. O ručních zbraních ani nemluvě. A že těch pár demotivovaných Rusáků jde do útoku v záhadně větších počtech a jistě, když dostanou pizdu, stáhnou se, ale pak stejně každou chvíli něco zkoušejí. A to není pozice, kde by byla oficiální ofenziva,“ píše se na facebookovém účtu Český voják na Ukrajině. Jde o účet, který sleduje a jeho příspěvky podporuje například analytička Lucie Sulovská, celkově má více než tři tisíce sledujících.

„Sice jsme pěchotní útoky a drobné pokusy prosáknout odrazili, ale... Když si můžou dovolit tohle všechno, jak je možné, že už je ukrajinské vítězství na dosah? Tohle jásání a jasánkovství Ukrajině ubližuje. Čemu tím pomáháte? Svému dobrému pocitu? Oni potřebují, aby lidi pochopili realitu a aby zařídili mnohem víc zbraní všeho typu. A potřebují je včera! A potřebují stále výcvik. Staří veteráni nemůžou bojovou činnost táhnout donekonečna, jejich zdraví postupně odchází. Jsou opotřebovaní ti, kteří zbývají. Už dávno by měli odpočívat, léčit se a ideálně vést výcvik,“ poznamenal dále český voják na Ukrajině.

„A nováčci, to je kapitola ještě docela jiná... Skvěle se to bojuje z křesla domova, pózuje na střelnici nebo machruje z výletu do Kyjeva. Pojďte mi třeba povyprávět, jaké to je přežít BMP z padesáti metrů. Nebo ne. Vy nic nežvaňte. O tom vám můžu povědět já. Z tohohle ‚výletu‘ mám nějaký materiál, který možná taky budu později sdílet. A můžu říct mnohé i o tom, o čem se bavíme s ukrajinskými vojáky. A je to stále stejný příběh, o kterém jsem už mnohokrát psal. Já mám strašně dobrý pocit z některých vojáků, co jsem tu potkal, a je mi smutno, když vidím třeba mladého sympaťáka, se kterým jsme si velmi sedli, jak se mu neustále třesou ruce... Když vidím, jak to lidi postupně mele, a mlít bude... A oni to vědí. Oni znají realitu. Je toho tolik, co bych teď mohl napsat... Až je toho příliš,“ dodal se slovy, že teď mu vše splývá. „Ale mám i ty nejdůležitější věci zapsány a až si odpočinu a přestane mi zvonit v zalehlých uších, možná z toho vytáhnu nějaká moudra...“ zakončil.