Sociální demokraté představili návrh zákona postavený na principech družstevního bydlení, díky němuž by se nové byty stavěly levněji a i lidé s nižšími příjmy by snáze dosáhli na vlastní bydlení. Kromě odborníků však návrh ČSSD kritizují i vládní partneři, píší Hospodářské noviny. Přitom předseda ČSSD Jan Hamáček představoval návrh jako jedinečný projekt bydlení, který může znamenat revoluci. Do výstavby měly být mimo jiné zapojeny další firmy, obce i fyzické osoby. Činžovní domy dnes přitom nejvíce staví developeři, kteří následně velkou část bytů dají k prodeji, část dají na pronájem.  

„Návrh ČSSD v takovém případě počítá s možností, že by se starostové mohli s developerskou firmou dohodnout na tom, že čtvrtinu postavených bytů bude developer nabízet jako neziskové, tedy s regulovaným nájemným,“ píší Hospodářské noviny. Zákon však velmi výrazně kritizují ministerstva, která jsou pod vládou hnutí ANO.

Podle resortu financí je například zákon nesrozumitelný a kvůli velkému množství výjimek je v praxi těžko použitelný. Část nového zákona dokonce ministerstvo financí považuje za protiústavní. Kriticky se k návrhu vyjadřuje i ministerstvo pro místní rozvoj, které se obává prostoru pro korupci.

„Že si ty řeči neodpustíte, koaliční (ne)partneři. A kdy se konečně mladí lidé naštvou, že na jejich bydlení mocní kašlou?“ zareagoval následně na facebookovém profilu Ivan Přikryl. „Podle Wikipedie znamená slovo ‚paskvil‘ literární dílo útočně zaměřené proti určité osobě nebo společenské skupině. Na koho tedy hnutí ANO míří? Časem se v jazykovém kontextu tomu slovu přičítá i jiný význam, je to expresivní výraz znamenající výsměch, pohanu, potupu. Uvažuji, koho chtějí oponenti tohoto návrhu zákona potupit, na jakou společenskou osobu míří či koho chtějí pohanit. Komu dostupné bydlení nepřejí a proč,“ reaguje následně na titulek článku Hospodářských novin Přikryl.

„Tedy nejprve všeobecně. Hnutí ANO má již 6 let pod svými křídly ministerstvo pro místní rozvoj, které podle kompetenčního zákona odpovídá za bytovou politiku. Jaké jsou její výsledky práce? Po šesti měsících, v roce 2014 ministryně Šlechtová zrušila sekci bytové politiky, která dodnes nebyla obnovena. Programové prohlášení současné vlády se neplní, je veřejně dostupné na stránkách Úřadu vlády ČR, stačí umět číst. Dostupné bydlení je jeho součástí, ale i současná ministryně nepovažuje bytovou politiku za významné téma, utápí se v naivních dotačních titulech a trápí se již delší dobu se stavebním zákonem. Když poslanci ČSSD přišli konečně s nějakým konkrétním návrhem, nelze čekat, že je MMR pochválí,“ dodal Přikryl.

„Komu ale asi hnutí ANO fandí, jsou developeři. Ti, když byl zákon představen na tiskové konferenci, spustili povyk. Zákon prý dává obcím právo chtít po nás, chudých developerech 25 % nově postavených bytů v režimu, kterému nerozumíme. Co je to nákladová cena? Neznáme. Poněkud utichli, když pochopili, že v zákoně nic takového napsáno není. Přesto ale tvrdí, že naopak zákon cenu bytů zvedne. Tomu lze stěží rozumět. Vraťme se k úvodu úvahy. Proti komu je ostře odmítavé stanovisko Ano vlastně zaměřeno? Tak zákon sám je zaměřen především na občany s nižšími příjmy, zejména na mladé lidi na startu svého života, chce podpořit zakládání rodin a nalezení vlastního domova. Chce autor připomínek zesměšnit jedinou politickou stranu, která přišla s konkrétním návrhem? Ten ovšem nebyl v jejích ateliérech koncipován podle chimér, nýbrž přesně zavádí do našeho práva systém, podle kterého je v EU provozováno cca 26 milionu bytů, obecně asi 11 % ze všech bytů, v jednotlivých zemích i více – Rakousko 28 %, Francie okolo 20, Británie má bytů v obdobném režimu 2,2 milionu, kdo chce, ať se podívá na stránky Housing Europe,“ míní Přikryl.

„Když ovšem zvážíme argumenty, které se v článku uvádějí, pak pochybuji, že je odborník může vyslovit. Konkrétně. Argument kritiky developerů nechám stranou. V Evropě podobné principy respektují a považují je za výhodné. Právo obce žádat určité procento bytů v pořizovací ceně lze uplatnit pouze tehdy, když obec developerovi nabízí převod vlastnictví svého pozemku určeného k výstavbě. Nic víc. Už v devadesátých letech se uvádělo, že cenu bytů na trhu ovlivní tržně konformní nástroje, poměr nabídky a poptávky a též cena bytů včetně existence dostupného i sociálního bydlení. Na nečinnost vlád včetně současné doplácíme nejdražším systémem sociálního bydlení nazývaného ‚obchod s chudobou‘. To je to pravé, kritici? Co se dále píše o novém typu neziskové společnosti, neodpovídá realitě. Takovou společností zdaleka nebude jen družstvo, ale třeba spolek, akciová společnost, společnost s ručením omezeným nebo sociální bytové družstvo. Každá taková korporace přináší určité alternativy, mohou je zakládat obce a vlastnit je celé, mohou je zakládat s jinými společnostmi, část podílů může držet bytové družstvo. Lidé si je mohou též zakládat sami. Tato forma by vyřešila například problémy Prahy, která se zdráhá družstvům prodat pozemek, nebo jej jako majetkový podíl do družstva vložit, chce zřizovat právo stavby. Ovšem to trvá maximálně 99 let a pak se stavba stane majetkem toho, kdo drží pozemek. Ohromná rizika by použití navrhovaného zákona mohlo eliminovat,“ dodává Přikryl.

„Ministerstvo financí hovoří o regulovaném nájemném. Ale v zákoně se o regulaci nehovoří. Jde o nájemné, které má pokrýt náklady na provoz domů a bytů včetně rezerv na opravy, podobně je dosud stanoveno nájemné v bytech družstevních či náklady na provoz v bytovém spoluvlastnictví. To, co se nerozpočtuje, je zisk, nezvažuje se určení nájemného podle ceny v místě na trhu obvyklé. Pokud má ministerstvo financí pravdu, že určité navržené úpravy daní nelze provádět nařízením vlády, není to nepřekonatelný problém. V rámci projednávání zákona v Parlamentu to vyřeší jeden pozměňovací návrh, jeden paragraf. Tedy je-li dobrá vůle. Kdyby takový návrh dostupného bydlení podle svého závazku v programovém prohlášení předkládala vláda, pak v mezirezortním připomínkovém řízení velké skupiny odborníků specialistů budou návrh připomínkovat, a nakonec by se ‚učesal‘ v legislativní radě vlády. Pak by byl jistě bezvadný. Ale vláda nic takového nepředkládá. Potřeby mladých lidí ji nezajímají?“ ptá se dále. 

„Pokud některé výhrady ministerstva financí lze akceptovat a v legislativním procesu odstranit, tak ale nechápu, kdo formuloval výhrady ministryně Dostálové. Nevím, kde v návrhu nalezla princip, že když třeba člen bytového družstva podá výpověď z členství, tak že mu ostatní musí ze svého zaplatit jím dosud splacený vklad i část úvěru. To je nesmysl, i když též ministerstvo spravedlnosti občas takto podivně přemýšlí. Družstvo tento byt pořízený za nižší cenu nabídne jinému zájemci, mnohá zahraniční družstva, třeba v Norsku, mají tzv. ‚nebydlící členy‘, kteří naopak čekají, až se takový byt uvolní, složí znovu vklad a přistoupí k úvěru, teprve poté bude jeho předchůdci vše, co zaplatil, vyplaceno. To je v družstevnictví obvyklé, když byla loni paní ministryně na zasedání OSN v New Yorku, mohla se seznámit s rezolucí OSN na podporu družstev, která byla loni na Valném shromáždění i s podporou naší delegace schválena, a možná že by pak družstevní principy lépe pochopila. Pokud vím, ČSSD se po parlamentních prázdninách chce sejít s odborníky bank a stavebních spořitelen, též s Asociací developerů a dalšími institucemi a podrobně s nimi návrh probrat. Ale má-li být zákon platný a účinný před koncem funkčního období vlády, nelze otálet. Komplexní pozměňovací návrh není ve sněmovně ničím neobvyklým,“ dodal závěrem s tím, že spoléhá na autoritu premiéra, jenž zatím mlčí. 

„Myslím, že po dohovoru v koalici pochopí význam tohoto návrhu zákona, který se odborníci zejména z družstev snaží prosadit již 20 let. Zatím jsme ale raritou s nejdražším bydlením v širokém dalekém okolí. A řeči lidem domov nezajistí,“ uzavřel.