Na hranicích se Posobiec zasekl ve frontě, protože řada uprchlíků se rozhodla na Ukrajinu vrátit. „Celý vlak byl vyprodaný kvůli lidem, kteří se na Ukrajinu vraceli,“ uvedl. Ale podle jeho známých je vlak stále nejrychlejší způsob, při cestě autem nebo busem je zdržení šesti- až dvanáctihodinové.
Doplnil, že už dříve mohli Američané strávit na Ukrajině bez víz 30 dní, ale nyní jsou podmínky ještě uvolněnější. „Řekli nám, že Lvov je teď z 25 % americký, a když jsme se sešli s místními aktivisty, tak nám také říkali, že řízení je převážně americké, ale Američané a Ukrajinci spolupracují. Některé místní organizace byly na náboženském základu, jiné na vojenském, čímž myslím veterány, dobrovolníky, samozřejmě ne oficiální americkou armádu,“ uvedl s tím, že vedoucí pozice měli váleční veteráni, kterých bylo na místě víc než dost.
Povšiml si také, že i v malých vesnicích byly u vjezdu kontrolní body a na nich dobrovolníci s kalašnikovy a barikády. Vojáci pak byli všudypřítomní, ve vlaku, na hranicích. A hlídali před možnou podvratnou činností. „Vzpomínám si, že ve vlaku mi bratr vyprávěl, jak při kontrole pasů byl jeden člověk ruského původu, a protože měl ruský pas, tak ho odvedli do jiného vozu a už jsme ho neviděli,“ přidal vzpomínku.
Ve Lvově byla situace hektická kvůli probíhající humanitární pomoci. Stále fungovaly taxislužby Bolt i Uber, také vlaky, do Kyjeva, Dněpru, Záporoží i Oděsy. Dokonce i do Charkova na hranicích s Ruskem. Posobiec ocenil krásy Lvova a podotkl, že velká část města byla postavena, když byl Lvov polský a také když celá oblast byla ještě součástí Rakouska-Uherska.
Fotogalerie: - Beseda s Babišem
Také upozornil na fakt, který se v reportážích opomíjí, že Lvov je „téměř zcela bezpečný“ a probíhá v něm normální život, fungují obchody, restaurace i bary. „Kdybyste nevěděli, že na druhé straně země probíhá válka, mysleli byste si, že všechno funguje normálně,“ shrnul. Ale přesto byla dle Posobiece atmosféra těžká a lidé chodili rychleji než obvykle a svůj majetek si také hlídali více než obvykle. A bylo cítit napětí. Dozvěděl se také, že v Dněpru byly vybombardované kasárny národní gardy, 38 lidí bylo zabito či zraněno.
Co se týče humanitární pomoci, zdála se mu dezorganizovaná a dělaná na koleně. „Hromady obvazů, škrtidel na sedačce v obýváku. A ten, kdo je tam měl, Američan, řekl, že je doveze těm, kdo je potřebují,“ popsal situaci a ptal se, kde je regulérní zásobování a jak funguje dodavatelský řetězec. „Lidé nám řekli, že regulérní zásobování nefunguje,“ doplnil.
Vyprávěl, jak si místní dobrovolníci řekli o zbraně jeho známému, ale chtěli jen americké AR-15, ne kalašnikovy. A chtěli tyto zbraně, aby mohli „bránit své byty v Kyjevě, pro případ že by tam zaútočili Rusové“. Posobiec poznamenal, že pokud se Rusové dostanou do Kyjeva, AR-15 už jim příliš nepomůže. Kromě toho si dotyční řekli o šek na 100 tisíc hřiven a muž, který mu historku vyprávěl a zbraně sháněl, si uvědomil, že 100 tisíc hřiven je cena pěti zbraní AR-15.
„V podstatě měl za to, že to byl podvod a chtěli po něm AR-15, aby je prodali a peníze si rozdělili. Ale protože odmítal, tak mu došlo, že dotyční už někomu ty AR-15 slíbili, nesehnali je, a měli problém, ze kterého se snažili vykoupit tím, že sháněli peníze, které už dostali jako zálohu,“ popsal Posobiec.
Konstatoval, že je to právě Lvov, do kterého proudí zbraně a zásoby ze Západu. Které pak dovážejí na frontu u Dněpru a Donbasu. Pokud jde o brannou povinnost, není univerzální. Všichni muži od 18 do 65 mají číslo a podle tohoto čísla jsou povoláváni. Pak následují dva měsíce výcviku.
Fotogalerie: - Ztracený a opět nalezený komiks
Během Posobiecovy návštěvy Nikolajeva nedošlo k žádnému útoku, ale slyšel historky o tom, jak bylo město ostřelováno a jak na ně ruské síly útočily. Město bylo také plné kontrolních bodů. Naopak v Oděse panovalo napětí, ale lidé žili normálně, bavili se, a pláže byly otevřené. Posobiec poznamenal, že bez ohledu na diskuse, kdo válku začal, tito lidé jsou nevinní a snaží se jen žít. A řada z nich si nemůže dovolit stát se uprchlíky. V Oděse jsou prý na ulicích barikády, kulometná hnízda i bunkry, některé dokonce vykopané v parcích. Tento fenomén je přítomný i ve Lvově. Ale jen Nikolajev vypadal jako město, které je v obležení.
Na závěr Posobiec připomenul slova Henryho Kissingera, dle kterého by Ukrajina měla přistoupit k územním ústupkům výměnou za mír. Což prezident Zelenskyj odmítl. A podle toho, co Posobiec viděl, to odmítají i lidé na Ukrajině. Tedy boje budou zřejmě pokračovat, protože ani jedna strana se nechce vzdát.
„Nehodlám přijít s nějakou konkrétní odpovědí, co to znamená. Nechci předstírat, že jsem svojí návštěvou Lvova, Oděsy a Nikolajeva udělal něco zvláštního. Byl jsem poblíž, využil jsem příležitosti a chtěl jsem se sám přesvědčit, co se děje, vidět co lze vidět, mluvit s těmi, se kterými jde mluvit, a zjistit, co lze zjistit na vlastní pěst. Bez filtrů na twitteru, telegramu, youtubu, rumblu a dalších. Na vlastní oči,“ řekl závěrem. A zdůraznil, že vlády by se měly starat především o lidi. „Rozhodnutí by měla být ve prospěch lidí. Ne elit, ne oligarchů, ne Kremlu, ne Washingtonu. Ale lidí.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: kas
