„Švédská ministryně zahraničí Margot Wallströmová tento týden poznamenala, že země nebude schopna přijímat každým rokem téměř 200 000 migrantů, jak učinila v letošním roce. V dlouhodobém horizontu by to znamenalo pro Švédsko zhroucení,“ píše Fund a konstatuje, že 190 000 migrantů ve Švédsku je ekvivalentem pro 6,5 milionů případných migrantů ve Spojených státech, což představuje zhruba populaci státu Indiana. „Uprchlíci směřují do Švédska či Německa především proto, že zde mají k dispozici štědré sociální dávky. Jiné země přitom takové problémy jako Švédsko nemají,“ poukazuje Fund na příklad Litvy, která otevřela svoji náruč uprchlíkům, ale téměř žádný z nich do této země zamířit nechce.

„Jsme připraveni přijmout uprchlíky okamžitě, ale téměř žádní k nám z Itálie nebo Řecka nechtějí přijít. Vypadá to, jako kdyby měli zájem jen o Švédsko, Německo, Francii a Velkou Británii, které nabízí štědré sociální systémy a uprchlíky k sobě pravděpodobně aktivně lákají,“ cituje Fund vyjádření litevského vicepremiéra Rimantase Vaitkuse a přidává také vyjádření německé kancléřky Angely Merkelové, která na adresu kritiků její „otevřené“ přistěhovalecké politiky prohlásila, že „strach není dobrým rádcem“. Fund konstatuje, že Merkelová čelí tlaku i ze strany koaličních partnerů. „Šéf bavorské Křesťanské sociální unie (CSU) varoval, že masivní proud migrantů ohrožuje schopnost vlády jednat a přihrává extremistickým uskupením. Popularita Merkelové CDU se propadla na 36 %, což je nejméně za poslední čtyři roky,“ píše Fund.

Celý text v angličtině si můžete přečíst ZDE.

Fund připomíná, že na vytvoření uprchlické krize se spolupodílela Merkelová svým prohlášením o ignorování dosavadních pravidel fungujících v rámci EU. „Prohlásila tato pravidla za zastaralá a umožnila tak volný průchod uprchlíků do Německa, kam by jich letos mohlo zamířit až 1,5 milionu. Německé zpravodajské služby ve své nedávno publikované zprávě konstatovaly, že tak vysoký počet uprchlíků představuje pro stát i jednotlivé obce nezvládnutelnou zátěž. Neexistují přesná čísla počtu uprchlíků a jejich národností, ale mnozí se shodují na tom, že asi 70 % příchozích jsou mladí muži cestující bez rodin. V dlouhodobém horizontu může něco takového vytvořit sociální napětí. Jak napsal sloupkař německého týdeníku Der Spiegel Jan Fleishschhauer, doma na ně čekají rodiny, které do nich vkládají veškeré naděje. Jak ale budou tito mladí muži reagovat, až zjistí, že nemají pro uplatnění se v Německu dostatečné vzdělání a schopnosti?“ konstatuje Fund.

„Německo je dnes v arabském světě považováno za zemi zaslíbenou. Jak ale budou uprchlíci reagovat, že v zemi nezískají snadno bydlení ani práci? Evropské státy musí dle platných úmluv nabídnout útočiště žadatelům o azyl, kteří prchají před válkou,“ uvádí Fund a pokládá si otázku, jestli je současná migrační krize v Evropě problém ochrany hranic, nebo jde spíše o problémy spojené s následnou integrací přistěhovalců do společností jednotlivých států. „Historie nás naučila jednu věc. Evropské země nejsou schopny odmítnout neoprávněné žádosti o azyl a stejně tak selhávají při integraci uprchlíků do majoritní společnosti. Osobně jsem viděl spoustu důkazů ve slumech na předměstích Paříže i Malmö, které mé tvrzení rozhodně potvrzují,“ uzavírá Fund.