Ve zmiňované rezoluci se mimo jiné říká, že se Rusko zachovalo agresivně vůči svému sousedovi - Gruzii. Jenže Buchanan to vidí zcela jinak. „Byla to Gruzie, kdo mezi 7. a 8. srpnem 2008 napadl Jižní Osetii, maličkou provincii, která si v devadesátých letech vybojovala na Gruzii nezávislost. Gruzínské dělostřelectvo povraždilo příslušníky ruských mírových sborů a armáda se přelila přes osetské hranice. Až v tom okamžiku vstoupila do Osetie ruská armáda, která útočníky zahnala zpět do jejich vlastní země," píše.

USA dělají totéž

Obdobný scénář prý proběhl i v dalších „konfliktech", které zmiňuje ona rezoluce, např. v Moldavsku, v Doněcku a ostatně i na Krymu. Lidé tam projevili touhu osvobodit se, a USA to neuznávají. Proč, klade si otázku politik. Následně provádí zajímavé srovnání. Zatímco byl Krym připojen bez obětí na životech, USA si kdysi prošly občanskou válkou a byly sjednocovány krví.

„Zkusme si postavit tuto situaci do kontrastu se způsobem, kterým Abraham Lincoln vyřešil připojení států Konfederace, jež se odtrhly od Unie – čtyřletou válkou, v níž zahynulo 620.000 Američanů," podotýká. Dodejme, že někteří z autorových předků bojovali ve zmíněné válce na straně poraženého Jihu.

V rezoluci je Rusko také kritizováno, že jako exportér ropy a plynu využívá vývoz energií k nátlaku na jiné státy. Buchanan k tomu obratem dodává, že podobně postupují i USA, uplatnily sankce např. proti Íránu. A jestliže se v rezoluci tvrdí, že Rusko podporuje režim Bašára Asada, znamená to snad, že by byli Američané více spokojeni se silnou Al-Káidou než s Ruskem a Asadovým režimem, který s teroristy bojoval?

Ruce pryč od jaderných zbraní

Rezoluce dále označuje Putina za diktátorského vládce, ten má přitom mnohonásobně větší podporu svých občanů než americký prezident Barack Obama doma. Text z dílny Kongresu obsahuje i výzvu, aby se Rusko stáhlo z Krymu a dalších území, kde nemá být. Buchanan to ale považuje za ultimátum, které není nepodobné těm, jež jsme vídali před vypuknutím druhé světové války.

„Ti, kdo stojí za přijetím této provokativní rezoluce amerického Kongresu, to ve skutečnosti dobře vědí. Takoví lidé ovšem do čela americké zahraniční politiky nepatří. A už vůbec by neměli spravovat náš jaderný arzenál," varuje na závěr.

• Původní text ČTĚTE ZDE