Podle Boba Kartouse z Britských listů (BL) k takovému přesvědčení vskutku nezávisle dospěla i Sabina Slonková (Neovlivní), Robert Břešťan (Hlídací pes) a v neposlední řadě Jakub Patočka (Deník Referendum). Tedy prvoplánoví pravdoláskaři, kteří snad i ve stejnou dobu v noci ze snu šeptají: Refugees Welcome.

Nic proti jejich názoru na uprchlíky, či nelegální migranty. Nic proti jejich názoru na ParlamentníListy.cz, jejichž unisono hodnocení naznačuje návrat, či přežívání osvědčených jednostranných propagandistických metod předlistopadových novinářů i pedagogů do poslucháren našich vysokých škol. V tomto případě byli atakování studenti žurnalistiky na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Nicméně věřím, že aspoň někteří osvícenější studenti protestovali proti jednobarevnému výběru diskutujících. Fakt, že o tom Bob Kartous zapomněl informovat, je logikou uvědomělých novinářů pochopitelný.

Úspěšnost tkví v nezkresleném zprostředkování reality

Zejména když Kartousouvi, stejně jako jeho elitním kolegům, mysl zřejmě zatemnila odpovědnost za budoucnost naší mediální krajiny. Ostatně redaktor BL otevřeně přiznal důvod nejen svého rozrušení: „Žádný z nových projektů, postavených novináři dříve pracujícími pro velké mediální domy, ani žádné z původních alternativních médií, jako jsou třeba Britské listy, a pravděpodobně ani všechny dohromady nemají tak vysokou návštěvnost, jako ´protestní´ mediální projekt Parlamentních listů.“

Kartous stejně jako jeho novinářští kolegové včetně pravdoláskařských medicinmanů dosud nepochopil podstatu filosofie PL.cz, která stejně jako jiné úspěšné projekty tkví v jednoduchosti. Tou je pružné nezkreslené zprostředkování reality, dle možnosti ze všech možných úhlů pohledu, včetně specifikování jejich autorů. Ostatně reklamní slogan PL.cz to pregnantně vystihuje: „Nikdo nám nediktuje, co máme psát.“ Možná by nebylo od věci dodat: Na rozdíl od ostatních médií.

Autorovi z Britských listů nezaškodí poznat tíhu důkazního břemene u soudu

Nicméně, autor z BL i v tomto případě vnímá realitu úměrně svým zkušenostem, vzdělání a hlavně nemalému oduševnění: „Vysoce tomu napomáhá i společenská atmosféra v souvislosti s migrační krizí, kdy se Parlamentní listy velmi výrazně podílejí na propagandistické podpoře nenávistných postojů a politické agendy xenofobů, jako je Miloš Zeman.“

Tak tomu říkám silný tabák, nicméně Bob Kartous není trouba, a proto v zájmu naší žurnalistiky stojí za to zapracovat na jeho právním povědomí i sebereflexi. Věřím, že stejného názoru bude i prezidentská kancelář, která na nadějného novináře podá žalobu na ochranu osobnosti. Totiž nejen Kartousovi nezaškodí poznání tíhy důkazního břemene u soudu, kdy bude muset své domněnky dokázat fakty. Ještě lepším poučením pro něj a zejména pro všechny pravdoláskařské propagandisty včetně veřejnoprávních bude zjištění, že opisování bludů, které jiný novinářský exot vydával za ověřenou zprávu, u soudu prostě nestačí. Nicméně, přimlouval bych se jenom za Bobovu omluvu, jakékoliv finanční odškodnění by ho mohlo uvrhnout do stejné situace, v jaké se nyní nacházejí Britské listy, které každodenně vyzývají své čtenáře k finanční podpoře, doplněné o výhrůžku ukončení své činnosti.