Připomíná, že podstatou koaliční demokracie je uzavírání kompromisů a dohod. „Což jsou pro Babiše zjevně cizí slova. Dohodu si nejspíše představuje jako stav, kdy ostatní přistoupí na jeho ultimáta, a kompromis považuje za osobní porážku, a proto jej nepřipouští. To je ovšem způsob jednání typický pro monarchii, navíc absolutistickou. V režimu, kdy se mocenské elity musí dohodnout na rozdělení moci i odpovědnosti, to takto dlouhodobě fungovat nemůže,“ míní Žantovský.

Podle něj nemohou ale koaliční partneři ustupovat Babišovi donekonečna.  „Jediný směr, který zbyde, bude vpřed. To znamená do čelní srážky s tím, kdo nás k té zdi zatlačil. A to zase může znamenat jen jedno: rozpad takové koalice. Nevím, zda si Andrej Babiš tyto jednoduché fyzikální poučky připomínal, když tak zarputile vyhlásil boj o své právo nevpustit na svoje ministerstvo náměstky z koaličních stran,“ míní analytik.

„Mýlí se však v podstatě věci. Ministerstvo financí není firma, a už vůbec ne v jeho vlastnictví. Je mu svěřeno do správy veřejností ve volbách, a tato veřejnost má svaté právo kontrolovat, co se se spravovaným statkem děje a je-li využíván k veřejnému prospěchu. A jedna z mála možností, jak tuto kontrolu může volič uplatnit, je skrze koaliční náměstky, u nichž se předpokládá, že nenechají ministra dělat, co se mu zlíbí, a donutí ho brát ohledy na souvislosti okolo,“ upozorňuje Žantovský. Jenže Andrej Babiš podle něj není politikem, nýbrž manažerem, a proto tato jednoduchá pravidla buď nezná, nebo nectí.

Závěrem se analytik domnívá, že nulová ochota Babiše ke spolupráci bude stálým stigmatem celého vládnutí. „Socialisté a lidovci se tak v budoucnu nebudou moci vymlouvat, že nevěděli, s kým ve své koalici mají tu čest. A že to budoucno, v němž se chatrná koalice začne neodvratně rozpadat, je na dohled, je rovněž jasné. Odpočítávání totiž už začalo,“ dodává skepticky Žantovský.