Jde o konkrétní příběh jedné z členek Klubu svobodných matek, která jej svěřila komunitní skupině, jež dnes čítá 11.700 členek včetně několika mužů.

(Redakce záměrně nezveřejňuje jméno dotyčné. Je však schopna jej doložit a potvrdit prostřednictvím Klubu svobodných matek.)

„Bohužel, ne každý od státu má vše. Jako já – sháním práci, v březnu jsem měla nastoupit do práce, díky koroně jsem nenastoupila. Mám jen příspěvek už teďka dvakrát 800,- na dva kluky (myšlen je zřejmě přídavek na dítě, pozn. red.), od sociálky nic. Dále nemám od bejvalého výživné cca 2000 korun,“ popsala svou současnou finanční situaci.  Jak se s tím dá přežít?

Vyžili byste ve třech za tisícovku na měsíc?

„Moje obživa je občasná brigáda. A prodej věcí, co tu mám,“ zmínila, jak se snaží uživit sebe a „dva krky“. Prodej movitého majetku, kterého je nucena se vzdát, prý ale navíc moc nejde. „Jsem ráda, že zaplatím nájem a máme zhruba tisíc korun na měsíc, aspoň,“ povzdechla si žena z Plzeňska.

Řada aktivních členek klubové skupiny jí přispěchala na pomoc s radou. „Pokud vám po zaplacení nájmů a nákladů na bydlení nezůstává životní minimum, máte nárok na dávky hmotné nouze. Pokud jsou vám zamítnuty, je nutné se obrátit na ombudsmana,“ poradila aktivní členka Dita.

Jenže dotyčná Západočeška už žádat zkoušela. Ale marně. Má totiž majetek: jde o automobil její maminky, která se jej již v minulosti rozhodla na svou dceru přepsat. To není nic nezákonného. Dcera ale vůz neužívá, nemá totiž řidičský průkaz.

U mimořádné dávky vlastnictví automobilu nevadí

Samotná existence movitého majetku nevelké hodnoty přitom není podle zákona důvodem, proč zamítnout žádost o sociální dávku. Přesto se tak děje. I nyní, v neutěšené „době koronavirové“.

Pokud by žena žádala o dávku mimořádné okamžité pomoci, tak v této době ale automobil vůbec neměl být brán v potaz  „Během mimořádných opatření se pro nárok a výši mimořádné okamžité pomoci detailně nezkoumají sociální a majetkové poměry – například motorová vozidla, nemovitosti,“ potvrdil Vladimír Dostálek z Ministerstva práce a sociálních věcí.

„Na OSPODu mi pomáhali. Sám pán říkal, že je to divné kvůli autu, když ho má x lidí,“ poznamenala k tomu dotyčná samoživitelka.

Zmíněný případ možná skončí happyendem – pokud se jím tak dá nazvat nutnost žádání o dávky – jen proto, že dcera přepíše automobil zpět do vlastnictví své matky, která jej reálně užívá.

Ani v době před pandemií přitom vlastnictví ojetého vozu automaticky neznamenalo zamítání žádostí. Úřad nemůže oprávněně požadovat zpeněžení majetku zanedbatelné hodnoty, nebo používaného pro zaměstnání, případně je-li nutný v péči o dítě nebo jinou závislou osobu v rodině.

„Nevím, jak dlouho ještě vydržím…“

Západočeská neřidička bohužel není sama, komu zbývá tisícovka, a podle úřadu je to pro dospěláka s dětmi dostatečný měsíční obolus. Lucie z Jižní Moravy přidala v karanténě vlastní zkušenost, která mimo jiné boří mýty o tom, jak mají sólo rodiče snadný přístup k sociální pomoci:

„Platím právě vysoký nájem a s rodičákem, alimentama i příspěvkem na bydlení mi po zaplacení nákladů na bydlení stejně zbyde cca 1000 na vše. Ale dávku hmotné nouze mi zamítli, protože podle nějakých tabulek mám mít mnohem nižší nájem a kolik platím ve skutečnosti, je můj problém. Nájem sháním jiný, levnější, ale není to hned a už to přestávám zvládat. Už jsem se musela i zadlužit a nevím, jak dlouho ještě vydržím,“ zní další z nepříjemných závěrů.

Do dluhové spirály se dle zjištění v Klubu svobodných matek dostávají sólo matky i tehdy, když je jim dávka přiznána. Její vyřízení totiž leckdy trvá až tři měsíce. Tuto dobu musejí překlenout právě například formou půjček, leckdy výrazně nevýhodných – s velmi vysokou úrokovou sazbou.

Takovou zkušenost potvrdila maminka Vlaďka: „Stát neřeší exekuční ani insolvenční splátky, já měla výplatu třeba 25 tisíc, díky insolvenci mi z platu chodilo necelých 12 tisíc. Ale díky skutečným příjmům od zaměstnavatele jsem nárok na příspěvek na bydlení ani na přídavek na dítě prostě neměla. A také prosím nezapomeňme, že státu strašně dlouho trvá, než o dávce vůbec rozhodne, takže jsou maminy i tři měsíce bez dávek. Já aktuálně pečuji o dva invalidy a oba čekají na přiznání a výplatu invalidního důchodu od ledna 2020. A stále nic...“ šokovala zaměstnankyně.

Nedostala do života ani utěrku, ale…

Tato dáma mimo jiné všem ‚rejpalům‘ a ‚hrdinkám‘, kteří by byli schopni namísto neplatičů výživného poslat do práce těhotné či kojící ženy, vzkázala:  

„Domnívám se, že moralizovat není v této skupině na programu. Těhotná si práci těžko sežene, stejně jako s miminem, a výkřiky jako ‚vždy jsem to zvládla sama‘, ‚vždy jsem si vydělala‘ a podobně jsou falešné. Neznáte životní příběh, tak nekritizujte. Já třeba neměla rodiče, takže jsem do života nedostala ani utěrku, a pomoc jsem dostala vždy od cizích. A když bylo nejhůře, jak jsem si přála máminu náruč a rameno,“ svěřila se a pokračovala:

„A zrovna jiná maminka sice může mít špatný vkus na chlapy, ale má super rodiče, takže to zvládne bez ztráty kytičky, nebo někdy pomáhají i rodiče partnera. Ne každý však takové štěstí má.“

Posléze doplnila, že nejde o to, aby stát řešil dluhy, ale aby stát lidi nezadlužoval svojí nečinností. „Jestliže mám zákonné právo na důchod či jinou sociální dávku, tak na ni mám nárok hned od žádosti, ne až za půl roku. To už jsou žadatelé nejen bez příjmu, ale i bez domova, protože nemají na nájem,“ objasnila, co leckdy nechápou úředníci ani politici.

Mrknutím oka: Stačí, když dítě protelefonuje šest tisíc

„Většina starých, postižených lidí, samoživitelek, rodin s nemocným členem rodiny nemá pod matrací peníze na půl roku života. Ono stačí blbá mozková příhoda, a celý chod rodiny je v háji,“ varuje všechny žena, kterou do dluhů přivedla prý její samostatnost:

„Také jsem nikdy od státu nebrala ani příspěvky na děti, ani příplatek na bydlení, byť bych na něj i dosáhla. Bylo mi to trapné, když jsem pracovala. Jak holky rostly, byly výdaje větší, dostala jsem se do dluhové pasti – stačí, když vám dítě protelefonuje 6000. A byla doba, kdy to T-mobile, ani O2 neřešily. Nebo holce ukradli mobil, nebo se pos*re pračka... Prosím, nesrovnávejte se. Je také třeba rozdíl, zda bydlíte v Praze, nebo v jiném velkém městě, anebo na vesnici.“