Hned v úvodu článku zmiňuje, že Telička o sobě v novinovém rozhovoru tvrdí, že je povahou rebel. S tím ale Kaiser polemizuje. „V jeho dosavadním životě nikdy nic neprozrazovalo vlohy k rebelství, protože s tím se pojí ochota riskovat,“ tvrdí komentátor a dokládá to na některých faktech z Teličkova života.

Telička prý deset let hlásal, že pro Čechy bude nejlepší přijmout euro a co možná nejtěsněji se přimknout k tvrdému unijnímu jádru. „Naposledy před rokem, kdy České republice veřejně doporučil, aby do pěti či šesti let stanula na prahu eurozóny,“ připomíná komentátor a poukazuje na to, že když se Telička loni v létě dal ke hnutí ANO a jeho předseda v souladu s průzkumy veřejného mínění ještě před sněmovními volbami k euru zaujal chladnější postoj, přizpůsobil se i Telička. „Je fér říci, že můj názor se vyvíjí,“ měl k tomu před dvěma měsíci říct Telička.

Že bude Telička reprezentovat svou vlast skutečně nehrozí

Kaiser zmiňuje také Teličkovy ambice stát se eurokomisařem. „Podle oficiálních pravidel nesmí komisař nijak reprezentovat svou vlast – a to by od Teličky zřejmě skutečně příliš nehrozilo,“ píše poněkud jedovatě komentátor, podle něhož je eurolídr člověkem zvyklým hrát sám na sebe. O tom má svědčit i rychlost, s níž se spolu s kolegou Petrem Ježkem ve chvíli, kdy obsadili první dvě místa na kandidátce rychle stoupajícího hnutí, odpoutali od svého dosavadního byznysu.

Kaiser rovněž píše o tom, že Telička v první polovině 90. let, které Babiš líčí jako éru tunelářů, dva roky seděl v představenstvu firmy VIA vlastnící investiční fond, který čelil podezření z defraudace.

Do europarlamentu určitě nejde z idealismu

Telička se prý scházel a posléze rozcházel s dalšími lidmi, na které dnes Babiš útočí jako na parazity, například se Zdeňkem Bakalou. U něho si Teličkova firma nebo on osobně vydělali podle výpočtů deníku Právo za více než deset let spolupráce 53 milionů korun.

Závěrem Kaiser přiznává, že Babiš našel v Pavlu Teličkovi skutečně perspektivního nosiče, který ho může vynést v Unii vysoko. „Ale představovat si, že tento člověk jde do Evropského parlamentu a případně do komise z idealismu, nedej bože aby tam něco dokázal pro českou nebo evropskou společnost, by volič měl pouze na vlastní nebezpečí,“ dodává.